Hrůza jménem minimální mzda

Na tohle téma už bylo napsáno opravdu hodně kvalitních i hodně hloupých textů. Podle mně vůbec nejlepší na vysvětlení špatnosti minimální mzdy tak, aby to pochopil opravdu každý je toto ilustrační video a tento relativně nový text Martina Rumlera Tak to mě budou muset vyhodit, páč na to nebudou mít!

Přestože už snad vše bylo řečeno, po zhlednutí dnešního Politického spektra na ČT, kde byli kromě Petra Macha (předseda Strany svobodných občanů) hosty komunistka Kateřina Konečná a Václav Srb z Koruny České, chtě nechtě se musím k tomu zabijáku pracovního trhu, kterým minimální mzda je, aspoň stručně vrátit.

Nejde jen o demagogii Kateřiny Konečné, která v pořadu vypouštěla z úst jeden nesmysl za druhým, a Petr Mach měl jen omezené možnosti na reakci. Nejde o to, že bych potřeboval reagovat zrovna na tuto konkrétní komunistku. Jde o to, že s minimální mzdou coby vděčným volebním tématem stále šermují různí politici a tak cítím potřebu ještě jednou upozornit na jednoznačně negativní efekt, který tento socialistický nástroj přinese.

Pro pořádek chci říct, že jsem přesvědčen, že člověk nepotřebuje vysokoškolské ekonomické vzdělání, aby měl o (ne)efektivitě minimální mzdy jasno.

Reálná cena práce vs snaha politiků zalíbit se

Jedna věc je, že politici stále hledají způsoby a možnosti jak voliče v podstatě čímkoli zaujmout, jak se jim aspoň pro jedno volební období zalíbit. Už to samo o sobě je zásadní chyba, ale budiž. Druhá a ještě horší věc je, že spousta politiků prosazuje témata, o kterých sami musí vědět, že v praxi jsou škodlivá. A pokud to neví, tak vůbec nepatří do politiky. Minimální mzda je právě jedno z takových témat.

Každý soudný člověk snad ví, že reálná cena práce se neodvíjí od nějakých tabulek, které si vytvořili úředníci na ministerstvu práce a sociálních věcí, natož v Lidovém domě nebo v ulici Politických vězňů. Reálná cena práce se odvíjí jen a pouze od hodnoty výsledku, který byl nějakou konkrétní činností (ať už člověkem, zvířetem nebo strojem) vytvořen.

Jakou ekonomickou logiku má stav, kdy ten, kdo vykonává práci, jejíž výsledek má hodnotu třeba 5 000 Kč, za tuto práci dostává 8 500 Kč (současná výše minimální mzdy) nebo dokonce 12 000 Kč (nový návrh ČSSD)? A jakou lidskou logiku by mělo, kdyby ten, kdo vykonává práci v hodnotě 5 000 Kč, měl dostávat úplně stejně jako ten, kdo vykonává práci v hodně 8 500 Kč nebo dokonce třeba těch 12 000 Kč? Který zaměstnavatel by na takovou ekonomickou sebevraždu přistoupil? Jen ten, kdo by to neplatil ze svého – politici a úřednici.

Minimální mzda je zabiják trhu práce

Minimální mzda neznamená jistotu důstojné odměny za práci, jak se nás mnozí stále snaží přesvědčovat. Minimální mzda znamená především úbytek pracovních míst. Hlavně těch s nižší kvalifikací. Řeč je však o všech pracovních pozicích, v nichž výsledek náplně práce nedosahuje hodnoty minimální mzdy.

Moc prosím všechny, kteří na minimální mzdě vidí cokoli pozitivního: Sami si uvědomte, jestli byste byli ochotni platit někomu za jakoukoli pracovní činnost víc peněz, než jakou má ta činnost reálnou hodnotu. Nebyli, že ne?  

Chci méně státu a více svobod. Chci příliš?

Pro název tohoto textu jsem si vypůjčil a trochu upravil hlavní volební heslo Strany svobodných občanů. Souhlasím s jejich filosofií a velmi mě trápí, jak velký výprask pojem svoboda (a vše, co s ní souvisí) dennodenně dostává a samozřejmě, že nejvíc od státu, potažmo od Evropské unie.

Stále častěji si připadám jako nesvéprávná osoba, jejímž jediným možným zákonným zástupcem je stát nebo dokonce Evropská unie. Od vlády, přes jednotlivá ministerstva až po nejrůznější úřady a státní či státem podporované instituce. 

Každou chvíli některá z těchto institucí hlásí, že by něco dalšího mělo být více kontrolováno, regulováno, omezováno nebo rovnou zakázáno. Proč? Protože je to podle nich potřeba. Je úplně jedno, jestli jde o potraviny, nápoje nebo jakékoli jiné výrobky nebo služby. V mnoha případech jde o prosté žití jako takové. Rozčiluje mě přesvědčení některých úředníků na různých úrovních státní správy, že mají patent na jediný správný způsob života. Nevím, proč jsou přesvědčeni, že do jejich státem (tedy námi všemi) placené pracovní náplně patří nám všem diktovat, jak máme žít. Pokaždé, když někdo s nějakým novým návrhem na kontrolu, regulaci nebo zákaz něčeho přijde, se ptám proč? Proč úředníci a politici považují občany za nezodpovědné malé děti, na které musí dohlížet a kterým musí neustále diktovat životní vkus, styl a zájmy? 

Odmítám, aby někdo, kdo mě vůbec nezná a nic o mně neví, rozhodoval o tom, co je pro mě nejlepší. Na to měli po jistou dobu v mém životě právo pouze dva konkrétní lidé – moji rodiče. Ale úředník nebo politik? V žádném případě! Ať si rozhodují o svém vlastním životě a nesnaží se mi jejich představu správného žití vnucovat. 

Méně státu, více svobod pro mne mimo jiné znamená to, že mě stát nechá být a že budu moct žít, jak chci já a ne jak je někdo jiný přesvědčen, že je pro mě lepší. 

Nejen proto volím Stranu svobodných občanů. Na české politické mapě neexistuje jiná politická strana, která od začátku své existence tak zřetelně, logicky a srozumitelně říká, že čím méně státních zásahů do našich životů, tím lépe pro nás občany. Neexistuje jiná politická strana, která tak jasně, logicky a srozumitelně říká, že čím méně peněz stát lidem skrz daně sebere, tím méně peněz se ve státní správě ztratí (neboli rozkrade), tím více peněz lidem zůstane a tím spíš budou moct žít tak, jak chtějí oni a ne, jak se to aktuální politické reprezentaci hodí. 

Ať si to přiznáme nebo ne, státní dohled s každou další regulací, směrnicí a s každou další státem vybranou korunou sílí a svoboda tak dostává jednu ránu za druhou. Opravdu chci příliš, když chci žít svobodně bez přísného dohledu státu? Já pevně doufám, že ne.