Zákazový business: Modré (parkovací) zóny

Jak se to říká? Vedli město a tvrdili, že chtějí, aby prosperovalo, ale jezdili jim tam lidi. A stále víc těch lidí tam jezdilo svými vozy. Volných parkovacích míst ubývalo, stížností místních na nedostatek parkovacích míst přibývalo a vládci města nedokázali vymyslet žádné dlouhodobé konstruktivní řešení, tak sáhli po legislativní jistotě - zákazu.

Sáhli po opatření, kterým zdánlivě ochránili již existující parkovací místa před cizáky, ale vůbec nevyřešili a podle všeho ani nemají v plánu hledat řešení, jak dopravní podmínky přizpůsobit individuální dopravě, která – ať se to anti-moto-mozkům Stropnického či Štěpánka líbí nebo ne – zintenzivňuje.

A v tom je ten klíčový problém.

Modré zóny nejsou o ničem jiném, než že si můžete zaplatit oprávnění parkovat v místě svého bydliště, které navíc musí být nahlášené jako trvalé, jinak tam vaše auto nemá co dělat. Nejde o parkování zastřešené ani hlídané, jde o parkování na ulici/chodníku tak, jak jste byli zvyklí, než tam modré pruhy namalovali. K čemu je ale v praxi prospěšné, že jste v městské části svého trvalého bydliště dostali možnost zaplatit si právo tam parkovat, když v jiných městských částech parkovat na drtivé většině míst nesmíte, stejně jako lidé z jiných městských částí nesmí parkovat v té vaší?

Očividná snaha městských částí co nejvíce na svých územích omezovat individuální dopravu je naprosto absurdní už proto, že automobilů průběžně přibývá, nikoliv naopak. A s tím logicky stále roste obliba individuální přepravy. 

Začátek konce aut ve městech?

Městské části zcela evidentně nejsou dlouhodobě schopné, a především ochotné reagovat na zvyšujícími se požadavky společnosti na komfortní individuální cestování a zajistit průběžné vznikání nových parkovacích míst. Naopak na spoustě úsecích možnosti k parkování kvůli nesmyslným „zklidňovacím“ zásahům nechávají parkovací místa trestuhodně zanikat.

No, a tam, kde ještě nedošlo ke zklidnění instalováním nějakých překážek (rozšíření chodníku, zelené nebo bílé sloupky), jsou malovány modré čáry. V konečném důsledku opatření nazývaného modrá (ano, nově tomu říkají parkovací) zóna přitom není o ničem jiném než o nejhloupějším možném řešení, které (obecně pro řešení komplikací) existuje, protože je to vydání zákazu. Tedy zdánlivé vyřešení jednoho problému tím, že direktivním omezením byl vyroben jiný problém jinde. V podstatě jde tedy o další druh zániku parkovacích míst jednoduše proto, že pro ty, kdo v tom kterém modrou zónou nově obklíčeném místě nemají parkování povoleno, možnost tam parkovat přestala existovat.

Město a jednotlivé městské části skoro každým dalším rozhodnutím týkajícím se silniční dopravy dokazují, že si se silniční dopravou a s parkováním dlouhodobě vůbec neví rady. Kdyby totiž věděly, dávno by to vědění uvedly v praxi a žádné ujeté nápady na další druh výpalného by vůbec nemohly spatřit světlo legislativního světa.

Jak ale teda tu bezradnost vyřešit? Co třeba co nejvíc uvolnit legislativu?

Pamatujete si na takovou tu, asi 10 let starou kauzu, kdy lidé z malých obcí v okolí ruzyňského letiště nabízeli na svých pozemcích místa k parkování? Nevím, jak to celé tehdy nakonec dopadlo, ale už to, že zastupitelstva těch vesnic vydávala oficiální stanoviska, že nesouhlasí s nekontrolovaným vznikem a provozováním parkovišť na soukromých pozemcích a že budou usilovat o opatření vedoucí k jejich odstranění, svědčí o tom, jak krátkozrace, socialisticky a proti zájmům občanů zastupitelé jednali a dodneška jednají. Přitom na tom tranzitním turismu u letiště mohly vydělávat i ty samotné obce. 

Z nějakého důvodu ale radnice řekly: Ne! Žádné pokusy o laciné podnikání u nás nechceme!

Proč na to teď vzpomínám? Kdyby se městští radní místo snah o regulaci všeho, co se na jejich území děje, raději snažili, aby městské části nebo obce byly společnosti (když už si je musíme platit) co nejvíc přínosné a pro každodenní život co nejvíc přívětivé, místo drahých zákazů parkování by mnohem víc prostoru dostal soukromý sektor a jistě bychom se dočkali využívání nejrůznějších moderních parkovacích technologií.

Technologie tzv. "smart parking" neboli jednoduchý systém vertikálního parkování.

Ale to by nešlo, to je jasné. To by vlastně radnice legitimizovaly individuální automobilovou dopravu jako významnou a pevnou součást života a už by si nemohly dovolit majitelé aut a řidiče dál omezovat. 

Smart parking lze postavit prakticky v jakémkoliv zákoutí nebo jako přístavek k budově. Možností jak si poradit s designem je opravdu spousta.

Peníze všech pro pár vyvolených

Jak to, že stále nestojí ta slibovaná národní multifukční hala?, ptají a pohoršují se někteří sportovní
komentátoři a sportovní nadšenci. Je prý ostuda, že olympijská vítězka v rychlobruslení nemá ve své zemi kde trénovat. Teď pro změnu jedna snowboardistka senzačně vyhrála superobřák. Měl by tedy stát vedle nějaké té super haly pro Martinu nechat vybudovat i super kopec pro Ester? A co když v létě vyhraje nějaký senzační závod někdo z českých jachtařů? Bude správné, aby stát vedle té haly pro Martinu a kopce pro Ester nechal vybudovat i super areál pro závodní jachting?

Oprostím se od svého přesvědčení, že jakékoliv dotace (obzvláště ty do soukromého sektoru, tedy i do sportu) jsou zlo, tedy, že jsem zcela proti, aby stát velkou část peněz všech daroval pár vyvoleným a přistoupím na chvíli na myšlenku, že by z veřejných rozpočtů skutečně měla být postavena velká sportovní hala, aby měla úspěšná rychlobruslařka kde trénovat.

Stát neumí peníze neztrácet

Kde ale takovou halu postavit? Poblíž bydliště Martiny Sáblíkové? A co když se Martina časem přestěhuje někam jinam? Necháme celou halu přestěhovat, aby ji měla sportovkyně stále po ruce? A co s halou bude, až Martina ukončí kariéru? Co když v širším okolí haly žádný nový bruslařský talent nebude? A jak k tomu přijdou lidé na druhé straně republiky, kteří tu halu museli spolufinancovat? Co když se nový bruslařský talent objeví naopak někde daleko od té haly? Zaslouží si svou vlastní halu nebo má opustit své zázemí a přestěhovat se k té už postavené?

A co talentovaní sportovci, jako je Ester, kteří nepotřebují halu, ale super kopec a sníh? Měl by pro talentované sportovce stát za peníze nás všech budovat universální tréninková centra?

Jak k tomu přijdou všichni ti, kteří se na tom finančně musí podílet, ale v životě to aktivně nevyužijí, protože je zajímá něco jiného než sport nebo se věnují úplně jinému sportovnímu odvětví, než které stát zrovna finančně podporuje?

Sport má být součást soukromého sektoru

Myšlenka na státní systém výchovy sportovců, po kterém tolik volá například redaktor idnes.cz Robert Sára, je učebnicový příklad sociálního inženýrství a recept na obrovské plýtvání penězi všech pro několik vyvolených.

Úlohou státu přece nemá být kohokoliv k čemukoliv vychovávat. Úlohou státu má být zajistit co nejskromnější fungování státní správy, aby do rozpočtu potřeboval od lidí vybírat co nejméně peněz a zároveň zajistit podmínky pro co nejsvobodnější možnosti žití, aby se lidé mohli dle svých možností a priorit sami rozhodnout, čemu se budou věnovat a jak využijí své peníze.

Cokoliv jiného je nějaká úroveň socialismu, tedy brát peníze všem, a dávat je některým.

Už velmi dobře přece víme, že čím méně peněz stát přerozděluje, tím méně peněz se různě ztrácí. Bude-li sportovce financovat soukromý sektor, budou sportovci dostávat více peněz, protože jejich financování bude bez účasti státních úředníků levnější a financování bude také stabilnější, protože bude věcí dohod sportovců a sportovních klubů se sponzory, a ne každoroční škemrání na ministerstvech o nové dotace. 

Nemějme zájem o peníze od státu. Mějme zájem o to, aby nám stát bral peněz co nejméně, a tím pádem aby co nejvíc peněz zůstalo lidem, firmám, společnosti.