Reakce na text pana Hlavenky: Nejde o nákupy, jde o svobodu

Text Jiřího Hlavenky, ve kterém obhajuje zákaz činnosti pro vybrané podniky v některé dny (oni tomu říkají zákon o omezení doby velkých prodejen) je plný demagogie, překrucování a protiřečení si a ač to normálně nedělám, tentokrát jsem si řekl, že na to zareaguji. Sice jsem na to téma již jeden text napsal, ale byl pojatý jinak, takže teď reakce na pana Hlavenku.

J.H.:

V parlamentě je znovu na stole zákon o omezení prodejní doby velkých prodejen (typicky řetězců) o státních svátcích. Ač to není zásadní problém naší doby, přesto to, jak zákon dopadne, je důležitým indikátorem vyspělosti naší společnosti. Já jsem názoru, že existence takovéhoto zákonného nařízení je naprosto správná. Je k tomu ale potřeba argumentace a vypořádání se s častými námitkami.

Má reakce:

Za prvé je nutné říct, že bych snad i souhlasil s tím, že to není zásadní problém naší doby. Je to jeden z příznaků hlavního problému naší doby, což jest postupné omezování svobod. Fascinuje mě, jakým obloukem jsme se z nabývání svobodny v 90. letech vrátili zpět do socialismu. Opět mají rozhodovací i názorovou moc lidé, kteří mají tu sprostou drzost ostatním diktovat, jak mají žít. Nakupování je součást žití a nikomu není nic do toho, jaký život vedu. Jestli vedu denní nebo spíš noční život. Nikomu není nic do toho, jestli chci jít na nákup ve středu po práci, v pátek nad ránem nebo – jsem-li pracovně vytížený – kdykoliv, když mi to zrovna vyjde. Jediný, koho to má zajímat, je majitel obchodu, kterému udělám tržbu. Ani pan Hlavenka, ani paní Gajdůšková, ani pan Bublan nemají mít právo určovat, kdy které obchody smí mít otevřeno a kdy ne. Podstata věci není možnost nakupování, ale obrana svobody.

A teď už k jednotlivým bodům.

J.H.:

1) Maloobchod prý přijde za každý takový den, kdy budou mít řetězce zavřeno, o 700 miliónů korun. 
a) Za prvé je toto tvrzení úplný bullshit, protože vychází z toho, že si retail vypočte průměrnou denní tržbu a řekne, že když ten den bude zavřeno, tak tato tržba nebude. Lidé pochopitelně nakoupí v jiné dny - je fakt, že jsme už konzumní společností dost zblblí, přesto ale víme, že když se v některý den například nedostaneme do supermarketu, nakoupíme si do zásoby. 

Má reakce:

Nevím, o kolik maloobchod tvrdí, že přijde a nepovažuji to za podstatné. Podstatné je, že kvůli zakazovačům nebudou mít ty vybrané obchody tržbu žádnou, ať to má být sto nebo sto tisíc korun. Jak by se asi zakazovači tvářili, kdyby jim za každý den pracovního volna byla o stovku nebo tisícovku snížena výplata?

Lidé si prý pochopitelně nakoupí jindy. Opět – co je panu Hlavnekovi do toho, kdy si kdo chce jít nakoupit? Lidé si prý nakoupí do zásoby. Jistě, pan Hlavenka je z lepší společnosti. Já osobně ale třeba znám lidi, kteří nemají ani televizi ani chladničku a nežijí ze žádných zásob, ale z toho, co si ten den cestou domu koupí. Když si nakoupí do zásob, tak se jim může jídlo zkazit, protože nemají, kde ho vhodně skladovat.

J.H.

b) Za druhé je půvabné, že kdyby k tomu nakrásně došlo, je to argument pozitivní a nikoli negativní. Nežijeme, abychom nakupovali; nakupování je nutnost, ale ne radost (byť se nás prodejci snaží usilovně přesvědčit o opaku). Protože že kvůli zavřenému dni o svátcích nebudou lidé umírat hlady když na na Hypernově bude roleta, lze toto (proklamované) snížení tržeb vnímat jako pozitivní jev: lidem zbude víc peněz na to, aby si za to koupili například vstupenku do muzea, na koncert, věnovali jej na charitu nebo dali na splátku své hypotéky.

Má reakce:

b) Nakupování prý není radost, ale nutnost. Tento argument mě opravdu rozesmál. Pan Hlavenka možná žije v nějakém genderově nevyváženém ryze mužském světě. V tom mém světě žije spousta žen, které nakupování milují. Věřte nebo ne, nakupování miluje i spousta mužů.

Lidem prý zbude víc peněz na „něco jiného“. Pan Hlavenka chce společnost regulovat, aby své peníze utrácela za věci, které on považuje za hodnotné. Kdo chce utrácet podle svého uvážení, je samozřejmě konzumní barbar.

J.H.

c) Pokud někdo tak miluje nakupování, máme pro něj řešení. Může si to vynahradit v jiné dny, kdy přijde do Tesca vždycky hned po práci a zůstane v něm až do zavíračky.

Má reakce:

Nerad bych se opakoval, ale věčná Hlavenkova snaha regulovat společnost tím, že něco lidem milostivě povolí v zájmu budovatelských představ, je skutečně roztomilá.

J.H.:

d) A za čtvrté, snaha poslanců aby se měly největší korporace jako v bavlnce, mě skutečně k slzám nedojímá.

Má reakce:

Zájem, aby se korporace měly jako v bavlnce, mě taky nedojímá. Dojalo by mě ale, kdyby se stát stále nechoval jako nadrodič a nechal lidi žít podle jejich představ, ne podle představ těch, kdož jsou zrovna u moci.

J.H.:

2) Lidé o svátcích pracují rádi (!). Je to pochopitelný argument od pravicových politiků, kteří o svátcích ještě nikdy nepracovali, takže to znají z vlastní zkušenosti. Problém není v rádi-nerádi, ale že nemají na výběr: pokud supermarket přijímá prodavačku, je v úvazku zahrnuta povinnost směn i o svátcích. Není z toho úniku a není volby, je to povinné břemeno spojené s touto prací.

Má reakce:

Nejsem politik. Od té doby, co je za pravicovou označovaná TOP09, se necítím být ani pravičák. Jsem zvyklý pracovat o víkendech, o svátcích, v noci, zkrátka kdykoliv, když to mé profesní zaměření vyžaduje. Ne vždy z toho mám radost, někdy mě to fakt štve. Požadovat kvůli tomu pro mého aktuálního zaměstnavatele zákaz činnosti v nějaké vybrané dny, by mě nenapadlo. Buď tam pracovat chci a práci v pro někoho nestandardní dobu akceptuju nebo tam pracovat nechci a hledám uplatnění jinde. Jelikož socialisti trh práce tak zdeformovali, že práce spíš není než je, je pro mě pořád lepší pracovat i v dobu ne zrovna příjemnou než práci vůbec nemít. Je největší paradox, že místo toho, aby stát uvítal, že firmy nabízejí pracovní příležitosti, tak se snaží ty pracovní příležitosti omezovat.

J.H.:

3) Jedná se pouze o nejvýznamnější svátky, nikoli o neděle: vánoční svátky, Nový rok, Velikonoce plus dva další svátky. Svátky mají v rytmu lidského života a zejména v rodinném životě velký význam: jsou to chvíle, kdy rodina nejen má být pospolu, ale též v drtivé většině případů chce být pospolu. Zákon jí to nenařizuje - pouze umožňuje.
Jestli poslanec ANO Ivan Pilný argumentuje, že "neví, jak ti lidé budou toho volného času využívat, jestli půjdou třeba na odborářskou schůzi", je to smutný případ zatmění rozumu u člověka, který býval před vstupem do vrcholné politiky soudný.

Má reakce:

Nejde vůbec o to, jakých konkrétních dní se takový zákaz má týkat. Jde o to, že se o nějakém omezování svobody podnikání na parlamentní úrovni vůbec jedná.

J.H.:

4) "Však policisté, hasiči, lékaři také musí mít o svátcích služby". V tom to právě je - oni musí, ale prodavačky nemusí. Policisté nemůžou říci: "bereme si volno, tak zloději a vrazi, prosím vemte si taky volno, pozítří na to zase společně vlítnem, vy budete utíkat a my vás budem honit". Lékař na JIPce nemůže pacientovi říct, aby si dal den oraz, že on si dá taky. Ale obchody být zavřené mohou - nikomu se nic nestane, nikdo o nic nepřijde.

Má reakce:

Obchody být zavřené mohou. Jistě, mohou. O tom žádná. Když ale slovo mohou změníme na musí - obchody být zavřené musí, protože je na to zákon – už jsme úplně jinde. A o tom to je.

Že nikdo o nic nepřijde, je nesmysl. Obchod přijde o případnou tržbu, zákazník přijde o radost/uspokojení/úlevu z nákupu. Ale jistě. Zákazník má na radost/uspokojení/úlevu z nákupu a vůbec z čehokoliv nárok jen tehdy, kdy to stát a lidé jako pan Hlavenka považuje za přijatelné.

J.H.:

5) Na malé prodejny to platit nebude, na velké ano. Proč, dává to smysl? Dává. Limit 200 m znamená, že otevřeny budou moci mít jen malé rodinné krámky, které jsou typicky provozovány rodinou, v rodinných domcích. Rodinné prodejničky jednak typicky "světí" nejen svátky, ale i víkendy (aniž jim to někdo nařizuje!) a představují vlastně ten přirozený rytmus života, práce a odpočinku - ano, takto by to vypadá, když nad vámi není korporát, který píše pravidla. Pokud se majitel a prodavač v jedné osobě svobodně rozhodne, že otevře krám i na Nový rok, aby si lidé z okolí mohli u něj doplnit zásobu kapalin, je to právě přesně příklad dodržení té individuální svobody rozhodnutí, o které liberálové tolik sní.

Má reakce:

U tohoto bodu jsem se na chvilku zamyslel. Něco mi na něm nesedělo a několik minut mi nebylo jasné co. A pak mi to došlo. V předchozích bodech pan Hlavenka zmínil, že když víme, že se v nějaký den nedostaneme do supermarketu, že si uděláme zásoby. Zmínil, že když se nedostaneme do supermarketu, že nám peníze zbudou na něco podle něj hodnotnějšího. Zmínil, že když obchody budou zavřené, nikomu se nic nestane, nikdo o nic nepřijde. Není to ve srovnání s jeho bodem 5 krásný několikanásobný protimluv?

Ono tedy ve skutečnosti nejde o to, kdy (nebo snad že) k nákupu dojde, ale kde a mezi kým k nákupu dojde.

Ta věčná touha socialistů ovládat společnost je vskutku kouzelná.

J.H:

6) "Kdo nechce pracovat (o svátcích), může si najít jinou práci". Jinými slovy: zaměstnavatel může vše - může třeba přikázat zaměstnancům chodit v řetězech, nebo s červenou páskou na rukávu pokud má žena zrovna svůj týden, může je otevřeně šikanovat a ponižovat, je to jeho svoboda a svoboda zaměstnance je jít jinam. Takhle to bylo myšleno? 
Ona tolik proklamovaná "svoboda volby" - tj. však tam nemusíš dělat, když se ti to nelíbí - je totiž velice iluzorní. Je-li to široko daleko jediná práce, kterou může žena s nevelkou kvalifikací vykonávat, žádná svoboda volby není.

Má reakce:

Tento bod už jsem rozebral v bodu 2. Zde jen doplním, že pracovní podmínky by měly být oboustranně férové a odsouhlasené. Nastupuju-li do zaměstnání, nejprve se přece informuji o pracovní době, pracovní náplni atd. Obojí by mělo být uvedeno v pracovní smlouvě. Pokud nastupuji do zaměstnání, kde z podstaty činnosti firmy funguje nepřetržitý směnný provoz, je moje chyba, pokud jsem si to nezjistil předem nebo pokud jsem si myslel, že mě se to nebude týkat. Pokud se mi práce na směny nezamlouvá, nebudu se do takové práce hlásit.

J.H.:

7) Je to "nesystémový zásah do tržního prostředí". To je takový oblíbený argument proti čemukoli, není ale pravdivý. Vtip je v tom, že to je právě zásah hluboce systémový, upravující nepřirozený (viz výše) "systém", který vznikl jen z povelu a tlaku korporátů, nikoli přirozeným tržním prostředí (které neexistuje).

Má reakce:

Na tohle nemám opravdu co říct. Souhlasím, že zákaz prodeje je zásah hluboce systémový. V čem má být centrální regulace chování společnosti přirozená, mi ale stále uniká.

J.H.:

8) Obzvláště důmyslným argumentátorem je pán jménem Simeon Karamazov, poslanec za ODS a děkan pardubické FEI (!). 
Říká, že to je "útok na naši svobodu" - zatímco natvrdo přikázání prodavačkám pracovat ve dnech pracovního volna útokem asi není.
Říká, že zákon jím "nařizuje lidem co mají dělat o svátcích" - nikoli, zákon pouze říká, že něco o svátcích skutečně dělat nemusí (ale mohou, pokud chtějí).
Říká, že "stát by měl postihovat jednání, které je škodlivé" a myslí tím, že to, když nakupujeme ve svátek, škodlivé není. Opět ale poněkud pozapomíná na ty prodavačky a jejich rodiny; pro ně to právě škodlivé je.
Pan Karamazov představuje ideální případ neoliberála, tedy člověka, který ze všeho nejvíc ctí svobodu - tedy svobodu svou, která se neohlíží na svobodu ostatních. Pokud je jeho svoboda vrchovatě naplněna, je naprosto v pořádku, že mu ostatní povinně a nesvobodně slouží. Zřídkakdy se to ukáže takto pěkně nasvícené: ten, kdo "hlásá svobodu", je pouze ultimátní egoista. Dík za takového děkana.

 

Má reakce:

Tento bod je podle mě čistá demagogie. Nebudu řešit pana Karamazova z ODS. Budu řešit ty prodavačky. Dá se říct, že obdivuju každého, kdo vydrží sedět hodiny za kasou, markovat zboží a poslouchat pípání čárového kódu a nezblbnout z toho. Jenže ať si to pan Hlavenka přizná nebo ne, i na tuto pozici se ti lidé přihlásili dobrovolně. A pokud ne dobrovolně ve smyslu, že lepší práci v okolí svého bydliště nesehnali, není to vina majitele obchodu, ale mizerné situace na trhu práce. A tu nezpůsobili obchodníci, ale politici. Tím, že těm prodavačkám práci vezmou, tu situaci nezmění, nezlepší.

J.H. závěrem:

Proč je tanto zákon důležitým indikátorem? Protože na něm lze velmi pěkně ilustrovat vztah mezi státem a podnikáním. 
Podnikání čili trh je zásadní a nezastupitelné; vytváří hodnoty. Ale má současně velkou tendenci ke zneužívání svého postavení - své moci a svých peněz, protože podnikateli nejde o obecný prospěch, ale jen prospěch svůj, a tyto dva "prospěchy" bývají velmi často v kolizi. Proto je zde stát, který zasahuje a dbá na to, aby ta slabší strana (tedy spotřebitel, zaměstnanec, malý obchodní partner proti korporátu, malá prodejnička vůči gigantickému řetězci) byla aspoň rozumně chráněna. 
Podstatné ale je, že stát není nějakým neutrálním prostředníkem mezi korporátem a spotřebitelem, neutrálním sudím jako na hokejovém zápase. Toto je mylný postoj, který bohužel často nastává. Neutrální sudí mezi korporátem a spotřebitelem je jako neutrální sudí mezi vlkem a stádem ovcí, který dbá na to, aby si každý přiměřeně přišel na své. Chránit lze jen jednoho a stát si musí vybrat občany, neboť ty on zastupuje. A že hájení zájmů spotřebitele či malých firem jde proti zájmům korporací - no samozřejmě že jde a není na tom nic špatného. Je to jen vymezení hřiště a pravidel hry: naučte se hrát, nebo odejděte. Ale nebojte se, oni se to naučí a velmi snadno.

Rozdíl mezi Českem a například Rakouskem (kde je navíc zavřeno nejen o pár největších svátcích, ale i v nedělích a v sobotu se končí dříve) je totiž právě v rozdílu uchopení "tržního prostředí" a role státu. Neoliberálové rádi říkají, že v Rakousku je "socialismus"; pokud tedy socialismus je, že v zemi je třikrát vyšší mzda než u nás, zaměstnanci pracují menší počet hodin než u nás, Vídeň vítězí v anketách jako nejlepší město k žití, lidé nemají pocit že stát je buzerační nepřítel, právní stát a ochrana soukromého vlastnictví na rozdíl od nás plně funguje a podmínky k soukromému podnikání jsou výrazně lepší než u nás.... není teda tenhle socialismus nějaký podezřele dobrý?

Má reakce:

V závěru se pan Hlavenka pěkně po socialistsku odvázal a smíchal několik zcela různých věcí dohromady. Nevím, zda záměrně nebo proč, ale pojďme na to.

- Tendence ke zneužívání svého postavení mohou mít a mívají lidé (především politici), nikoliv trh.

- Trh je prostor směny a jen takové směny, kterou si lidé mezi sebou domluví

- Dojde-li ke směně nedobrovolné (krádež, podvod, vydírání apod.), jedná se o trestný čin a jeho pachatel má být potrestán.

- Nemá být trestné v libovolný den dobrovolně nabízet své služby. Trestné mají být pokusy o zakazování nabízení služeb.

- Úlohou státu nemá být dobrovolné směny mezi lidmi kontrolovat, omezovat natož zakazovat.

- Úlohou státu naopak má být chránit občany v případě, že jsou někým proti své svobodné vůli poškozováni na zdraví či majetku. Svobodné rozhodnutí občana vstoupit do obchodu, kdy on uzná za vhodné a svobodné rozhodnutí utratit tam libovolnou sumu peněz, je jeho svobodné rozhodnut, nikoliv poškozování jeho zdraví či majetku proti jeho vůli zlým obchodem.

- Úlohou státu nemá být jakkoliv zvýhodňovat jakoukoliv část soukromého sektoru před jakoukoliv jinou.

- V zájmu státu má být nastavit a udržet férové prostředí, kde pro všechny zúčastněné platí stejná pravidla. To samozřejmě nemůže znamenat, že všichni budou stejně úspěšní, že všichni budou stejně spokojení. Někomu podnikatelský záměr vyjde a z malé firmy se stane velká. Někomu podnikatelský záměr nevyjde, buď zkusí podnikat v jiném odvětví, nebo svou malou firmu zavře a půjde pracovat do nějaké úspěšné firmy. To není diktát korporátů, to je přirozený trží vývoj. Stát trpící spasitelským syndromem s tím může dělat (a naneštěstí dělává) leda to, že do té neúspěšné firmy dává peníze a tvrdí, že tím podporuje tržní prostředí.

Opak je pravdou.

Jediný efektivní způsob, jak stát může tržní prostředí podporovat je, že do něj bude co nejméně zasahovat.

Selfie aneb klasické „udělej si sám“

Prý je to odporný novotvar označující novodobou úchylku. Prý je to nová psychická nemoc. Prý je tento krátkodobý fenomén příklad úpadku společnosti. Zajímavé. Jen málokterá činnost a s ní přímo spojený výraz vyvolává tak protichůdné reakce, jako „selfie“. Přitom stačí trochu zapátrat po netu a člověk hned ví, že jsou to jen rádoby odborné, přitom faktů neznalé řeči. Jaká jsou tedy fakta?

První vyfocení sebe sama je starší než internet

Robert Cornelius

Mathew Brady

Je to vlastně velká kuriozita, že jedna z prvních fotografií vůbec a nejspíš historicky první portrét je autoportrét, tedy dnes tolik kritizovaná selfie. V roce 1839 ji ve Philadelphii pořídil amatérský chemik a nadšenec do fotografování Robert Cornelius. Zdroje uvádějí, že mu to trvalo něco kolem minuty – sejmout krytku objektivu, rychle si sednout na správné místo před objektiv a pak čekat a doufat, že z toho něco bude. Dovedete si takový proces představit dnes, kdy na světě vzniká každou minutu víc fotek, než vzniklo celkem v 19. století (údaj z roku 2012)? A rozhodně nebyl jediný. Nejznámější fotografie (pořízená asi v 1875) amerického fotografa Mathewa Bradyho, který se proslavil fotkami Občanské války, je také autoportrét.

Selfie je starší než Instagram i Facebook

Záliba ve fotografování k lidstvu patří v podstatě úplně stejně jako záliba v cestování nebo v rychlá auta. Zajímavé jsou některé statistiky a srovnání, ze kterých vyplývá, že lidstvo se chová víceméně stále stejně, vyvíjí se jen používání technických možností, především s ohledem na jejich dostupnost.

Víte, že se odhaduje, že už kolem roku 1960 bylo ze všech pořízených fotek asi 55 % zaměřených na miminka? Se selfies to nesouvisí. Je to jen zajímavé srovnání, když dnes mnozí kritizují, že dřív si rodiče své děti tolik nefotili. Fotili. Jen ty fotky místo v albech na Facebooku měli v albech doma v knihovně. 

Víte, že z celkového počtu přes dvě miliardy fotek na Instagramu (v iOS je aplikace od roku 2010, v Google Play od 2012) jich pouze kolem 180 milionů má označení #food (plus nějaké další miliony má #meal a #eat a pár dalších slov)? To je překvapivě nízké číslo vzhledem k tomu, jaký fenomén se focení jídla zdá být. Ale zpět k tématu tohoto textu.

Selfie (výraz ani focení sama sebe) není produkt uživatelů Facebooku nebo Instagramu. Jak už bylo řečeno, auto foto portréty jsou populární už od dob první fotografie člověka.

První větší boom v publikování fotek sebe sama online přišel s popularitou prvních velkých komunitních profilových serverů MySpace (2003) a Flickr (2004). Ani český internet nezůstal pozadu. Server Líbím se ti (spuštěn 2002, obnoven 2006) byl svého času podobně populární jako je dnes Facebook. Slovo selfie ještě neexistovalo, respektive ho nikdo neznal, přesto lidi sami sebe rádi fotili (ať už před zrcadlem nebo přímo s rukama nataženýma před sebe) a fotky tam nahrávali. S nástupem digitálních foťáků a foťáků v mobilech se focení stalo mnohem jednodušší, rychlejší a hlavně levnější.

Čím kratší, tím víc Austrálie

Rozbitý spodní ret - Nathan Hope

Slovo selfie, původně psané selfy, pochází od milovníků slovních zkratek. Australané zkrátka rádi zkracují a místo celých výrazů (tím spíš, když se skládají z více slov), použijí jen ten nejnutnější začátek a doplní jej –ie (dříve –y). Proto se selfie nejprve psalo s ypsilonem, pak ale zvítězila –ie verze. V mediálním prostoru se slovo poprvé objevilo nejspíš díky chlapíkovi jménem Nathan Hope, trefně přezdívaný Hopey. V září 2002 na online fórum jednoho pořadu o péči o sebe stanice ABC poslal vzkaz o svém úrazu v opilosti. Na konci vzkazu se omlouval za detailní záběr „byla to selfie“, tedy v té době fotil sám sebe naslepo. 

Výrazu i pořizování selfie se věnoval designér Jim Krause ve své knize Photo Idea Index z roku 2005. „Selfie se říká tomu, když fotoaparát namíříte proti sobě. Práce s odhadem, který je při focení selfie potřeba, se projeví na vtipně zachycených fotkách,“ popisuje. „Jestli vás baví autoportréty, experimentování a blbnutí a nevadí vám, že tím fotky můžou postrádat umělecké vyznění, digitální foťáky jsou pro vás ideální volba.“

S nástupem Facebooku (2004), už zmíněného Instagramu a podobných zábavných foto aplikací, se snadnou dostupností digitálních fotoaparátů široké veřejnosti, a hlavně s nástupem smartphonů (iPhone byl uveden na trh v roce 2007) a dobrou dostupností mobilního internetu se pouze logicky začal razantně zvyšovat počet lidí se zálibou ve fotografování a tedy i s pořizováním autoportrétů a jejich publikování.

Největší boom selfie přišel v letech 2012 a 2013, když se objevily auto portrétní fotky prezidenta Obamy a Papeže. Ve smyslu „když může americký prezident, i papež, můžu i já“ se obliba focení selfies v druhé půlce roku 2013 zdvojnásobila. Na základě toho všeho pak instituce Oxford Dictionaries prohlásla výraz selfie slovem roku 2013.

Nejretweetovanější (nejsdílenější na Twitteru) a v médiích ještě několik dní po té intenzivně diskutovaná fotka z 86. udílení Oscarů (2014), kterou iniciovala moderátorka Ellen DeGeneres, byla už jen třešnička do světového selfies alba. 

Nejslavnější skupinová selfie, kterou iniciovala Ellen DeGeneres (uprostřed v bílem) a vyfotil Bradley Cooper (zcela vpředu) na 86. slavnostním předávání Oscarů. (Zleva: Jared Leto, Jennifer Lawrence, Channing Tatum, Meryl Streep, Julia Roberts, Kevin Spacey, Brad Pitt, Lupita Nyong'o, Angelina Jolie, Peter Nyong'o Jr.)

 Nicméně právě od té doby je selfie vnímaná jako aktuální fenomén. U senzacechtivých médií to člověk nakonec i chápe. Že se tím údajně zabývají vědci, hledajíce v zálibě fotit se psychickou nemoc, je vlastně jen další dílek do humorného seriálu „vědci zjistili, že…“

Ve skutečnosti lidé dělají pořád to samé, co před deseti, dvaceti nebo sto lety. Jen prostředky k tomu má mnohem víc lidí než dřív a jen se pro to v posledních několika letech ujal jeden universální všem srozumitelný nezávadný název. That’s all. :-)

Střípky svobody II

"Svoboda není nikdy více než jednu generaci vzdálená od svého konce. Nedědí se z generaci na generaci. Musíme za ní bojovat, hájit ji, a předat ji našim dětem, aby mohly jednou udělat totéž pro své děti." - Ronald Reagan

Podle všech dosavadních vědeckých výzkumů člověk pochází z opice.Tak se jen tak ptám, kde se tam kdy jen připletla ta ovce, že to neobjevil žádný vědátor, ale až samotná životní praxe.

"Zákon o zákazu zákazů je nesmírně potřebný." - Jaroslav Kubera v DVTV 

Přijde doba, kdy bude povinnost hlásit na Národní výbor, pardon, na Radnici/Obecní úřad nebo při nejmenším na vedení bytového družstva/SVJ veškeré domácí (soukromé) oslavy (setkání) většího než malého počtu lidí.
A kdo takovou akci neohlásí, vystaví se nebezpečí stíhání za organizování nedovoleného shromažďování.
Blbý je, že ani tohle mi už nepřijde jako bláznivé scifi.

Co mají společného a v čem je zároveň rozdíl mezi Vánocemi a volbami?
Pokaždé je to šílenější než minule.
Vánoce: Před nimi.
Volby: Po nich.

"Konečně někdo dostal rozum"/"tohle měli udělat už dávno"/"a ještě by měli zakázat to a to"... čítávám v komentářích u zpráv o tom, že někde politici něco "nedobrého"/"nezdravého" zakázali, zregulovali, nějaký druh lidské činnosti nově (ve jménu dobra) zkomplikovali schvalovacím procesem, zkrátka na něco vyrobili nový zákon.

V takových chvílích mě napadají různé otázky. Např.:
-souhlasili by s tím novým zákonem i kdyby věděli, kolik peněz z jejich vlastních výdělků si stát na vznik toho zákona sebral?

-souhlasili by s tím zákonem, i kdyby si uvědomili, že ten, na koho bude mít negativní dopad, kvůli tomu třeba přijde o práci -> zdroj výdělku -> bude nucen požádat o podporu stát (jehož představitelé přitom zapříčinili, že se do té špatné situace vůbec dostal) -> stát bude muset sebrat o to víc stávajícím pracujícím -> vydělávajícím, aby na tu podporu měl?

-souhlasili by s tím zákonem i kdyby věděli, že bude mít negativní vliv na někoho z jejich blízkých nebo dokonce na ně samotné?

-souhlasili by s tím zákonem, i kdyby věděli, že další činnost, které se politici-zakazovači rozhodli vyhlásit válku, je ta, která živí/baví je?

K zákazu kouření v restauracích:

Vtip je v tom, že zatímco nikdo nikoho nenutí chodit do jakékoliv restaurace, natož aby někdo někoho nutil chodit do zakouřené restaurace, tak bojovníci proti kouření nutí majitele restaurací, aby neprovozovali kuřácké restaurace.

  

Všichni živnostníci a tím spíš větší podnikatelé kradou = je nutné zavést EET a hlídat je!

Všichni provozovatelé restauračních podniků, obzvláště těch obyčejnějších zcela kašlou na hygienu, přemrštěnými cenami okrádají zákazníky a navíc chtějí peníze i za vodu = je nutné pohostinství důkladně zregulovat, aby to fungovalo, jak má. Zakážeme tohle a tamto a přikážeme, jaké mají mít ceny.

Všichni řidiči jsou potenciální piráti silnic = peníze od nich vybrané na daních investujeme do super moderních sledovacích zařízení a vylepšených aut, abychom je všechny mohli pečlivě sledovat.

Všichni, kdo jezdí autem do Prahy, ve skutečnosti vůbec autem jezdit nemusí. Jsou jen líní a pohodlní. Zregulujeme je. Po celé metropoli zakážeme parkovat všem, kdo tu nemá trvalé bydliště. A kdo ho má, ten ať si parkování zaplatí. Přece si nikdo nemůže myslet, že si u svého domu bude jen tak zdarma parkovat.

Všichni, kdo se v internetových diskusích vyjádří negativně vůči aktuálně chráněným skupinám lidí, se vystavují nebezpečí trestního stíhání.

Svobodná to společnost, svobodná to země. Vskutku.

Úplně to vidím.
Po každém odehraném tracku naťukat všechny jeho autory do centrálního online systému a samozřejmě mít na paměti, že:
-Při pokusu přehrát ilegální zvukovou stopu je přístroj na dálku zablokován, ve větších městech se do 15 minut dostaví kontrolní komando, které podnik uzavře, dokud záležitost nevyšetří.
-Při pokusu hrát hlasitěji než je ministerstvem zdravotnictví povoleno je přistroj na dálku zablokován, ve větších městech se do 15 minut dostaví kontrolní komando, které podnik uzavře a pana DJe zatkne pro podezření z obecného ohrožení.
-Při pokusu používat přístroj v zakouřeném prostředí je přístroj na dálku zablokován (má kouřové čidlo), ve větších městech se do 15 minut dostaví protidrogové komando, které je oprávněno do odvolání uzavřít podnik a DJovi zabavit sluchátka a notebook.
-Při pokusu o používání déle než 8 hodin v kuse je přístroj na dálku zablokován. Místo komanda se na displeji objeví zpráva "Povinný odpočinek". Majiteli podniku nezbývá než na nezbytnou dobu zavřít.
-Při pokusu o použití některého ze starších modelů nepřipojitelných na centrální online systém se majitel podniku ohradí "sorry, ale musíte hrát z tohohle. Vím, je to ubohá šaškárna, ale já si to tady kvůli vám nenechám zavřít..." 

 

Zákaz kouření v SOUKROMÝCH podnicích.
Zákaz prodeje v těch a těch SOUKROMÝCH podnicích tehdy a tehdy.
Zákaz nenabízet SOUKROMÝ bytový prostor k pronájmu nějaké části společnosti.
Zákaz pěstování těch a těch květin.
Zákaz propagovat hodně nepopulární názor.
Zákaz podniků zaměřených na hry o peníze.

Fakt mi chce někdo tvrdit, že žijeme ve svobodné zemi?

Jak tak sleduju všude kolem silnic ty přibývající radary a kamery, říkám si, kdy asi přijde ta doba, kdy páni eusocani nařídí, že automobil musí být vyroben tak, aby neuměl jet rychleji než jimi maximální povolenou rychlostí.
Nebo ještě lépe, kdy nařídí, že každé auto musí mít jen 3 rychlosti.
1.pěší zóna+city mode (30 km/h)
2. městský okruh + meziměstský mode (50 km/h)
3. dálniční mode (130 km/h)

Samozřejmě s výjimkou všech vozidel vlády, policie a represivních složek.

Jsem proti nulové toleranci všeho, čím člověk přímo nepáchá škodu další osobě.
Jsem pro - ani ne tak toleranci, jako spíš, že by se tím stát vůbec neměl zabývat, aby každý mohl se svým zdravím, životem, majetkem nakládat výhradně dle svého uvážení, bez strachu ze zásahu represivních složek státu.
Stejně jako vašim sousedům není nic do toho, za co utrácíte, nemá do toho nic být ani politikům.
Politici nejsou víc než my ostatní.
Nedovolujme jim si to myslet.

Jaké sebevědomí asi mají lidé, kteří volají po více eurointegrace, více EUismu, po více rozhodovací moci bruselským úředníkům.
Jakým způsobem asi takoví lidé dělají vlastní rozhodnutí, plány, vlastní činnost, když souhlasí, aby o nich (bez nich) rozhodovala nikoliv druhá (tak jak to v zastupitelské demokracii funguje), ale až třetí osoba, kterou přitom ani vůbec neznají natož aby o ní cokoliv věděli.
Takoví lidé mají nejspíš hodně nízké sebevědomí a i běžná rozhodnutí za ně dělá někdo jiný. A tak není divu, že se jim líbí žít v eurokracii.

"Život je na mě příliš složitý. Jak mám vědět, co je dobré a co ne, když mi to nikdo neřekne? Dejte vědět, co smím a co ne, ať vím, jak žít váš EUpský sen."

“We live in a society of victimization, where people are much more comfortable being victimized than actually standing up for themselves.” 
― Marilyn Manson

"Chceme, aby Česká republika byla daňovým rájem. Ne pouze pro nadnárodní firmy, kterým se dá nějaká úleva nebo výhoda nebo daňové prázdniny. Chceme, aby Česká republika byla daňovým rájem pro české občany, aby zde rádi zůstávali, aby zde rádi nakupovali, utráceli svoje peníze a aby se jim dobře žilo."

"Naše myšlenky neobhájíme tak, že budeme prosazovat zákaz jiných myšlenek. Musíme prostě obhájit naše myšlenky jako takové."

"Naše strana nestaví jen na doktrínách liberálního smýšlení. Staví prostě na zdravém rozumu."

"Liberální myšlení je člověku přirozené, dokud není zkažen nějakou školní výchovou."

- Petr Mach, předseda Strany svobodných občanů

 

Francie se (opět) stala terčem odporného svinstva. O tom žádná.

Ovšem, za 1:
Jakmile zvítězí (ať už krátkodobě nebo dlouhodobě vytvořený) strach nad vším ostatním, nezbude nám nakonec nic než ten strach.

Za 2:
Je to neuvěřitelně dobře fungující marketing: X zločinců celý svět přesvědčí, že své činy páchají ve jménu někoho/něčeho konkrétního, třeba nějakého náboženství a tak celý svět místo těch zločinců vnímá jako úhlavní zlo to něco konkrétního, třeba nějaké náboženství, tedy i libovolný počet nevinných lidí.

Za 3:
Nejúčinnější obrana proti všem zločincům je nebát se jich a být připraven se účinně bránit = být ozbrojen.

"Žádná levice vs pravice. Je to stát vs lidi." - Dominik Stroukal 

Volit dnešní parlamentní strany je stejný, jako se pečlivě osprchovat a pak si znovu obléct špinavý spoďáry.
Volit ANO je jako si do těch spoďárů ještě nasrat.

Odebírání dětí rodičům tak jako se to děje v Norsku je v podstatě zdvojené (dětem i těm rodičům) odnětí svobody a lidských práv.

Kdo by to byl čekal, že v roce 2015 budeme svědky takového druhu státem bagatelizovaného nebo dokonce schvalovaného teroru.

Barnevernet by klidně mohl být přidán na seznam teroristických organizací.

Přijde doba - a nemusí to být ani za nějak moc dlouho - kdy na výchovu svých vlastních dětí budou biologičtí rodiče muset mít způsobilostní průkaz (něco jako řidičák nebo zbroják). 
Kdo neprojde rodičovskými zkouškami, o své novorozeně bez náhrady přijde.

Rád bych k tomuto doplnil, že rodičák je samozřejmě až vyšší úroveň.
Nemělo by zapadnout, že první vystavení ovčanského průkazu bude podmíněno kontrolou Úřadem pro rodinnou politiku (samozřejmě spadající pod ministerstvo soc. věcí), že ovčan je schopen vykonávat pohlavní styk v souladu se zákonem. Kdo nebude zákon o souloži respektovat, bude bez náhrady sterilizován.

Z důvodu globální společenské korektnosti budou upraveny či zcela změněny následující názvy, pojmenování a slovní obraty:

Monte Negro -> nový název Monte Incoloro
Černá hora -> Krkonošská hora
Cikánský baron -> Pracovitý dobrodruh
"svět není černobílý" -> "svět je duhový"
"černý humor" -> přestane existovat, bude zakázán

Další budou samozřejmě postupně přibývat.

"Když vás chce mít někdo pod on-line kontrolou, dává vám jasně najevo, že vám nevěří." - Tomas Haas

Je to obrovský paradox.

Pravidelně jsou zveřejňovány žebříčky údajné popularity, důvěryhodnosti a oblíbenosti politiků.

Přitom tihle pro mnohé důvěryhodní a oblíbení politici dávají každý den svým voličům najevo, že jim nevěří a proto je musí co nejvíc fízlovat, aby náhodou někdo nechtěl žít jinak než jak se vrchnosti zamlouvá.

Je každým dnem víc a víc zarážející, že to lidem vyhovuje.