Peníze všech pro pár vyvolených

Jak to, že stále nestojí ta slibovaná národní multifukční hala?, ptají a pohoršují se někteří sportovní
komentátoři a sportovní nadšenci. Je prý ostuda, že olympijská vítězka v rychlobruslení nemá ve své zemi kde trénovat. Teď pro změnu jedna snowboardistka senzačně vyhrála superobřák. Měl by tedy stát vedle nějaké té super haly pro Martinu nechat vybudovat i super kopec pro Ester? A co když v létě vyhraje nějaký senzační závod někdo z českých jachtařů? Bude správné, aby stát vedle té haly pro Martinu a kopce pro Ester nechal vybudovat i super areál pro závodní jachting?

Oprostím se od svého přesvědčení, že jakékoliv dotace (obzvláště ty do soukromého sektoru, tedy i do sportu) jsou zlo, tedy, že jsem zcela proti, aby stát velkou část peněz všech daroval pár vyvoleným a přistoupím na chvíli na myšlenku, že by z veřejných rozpočtů skutečně měla být postavena velká sportovní hala, aby měla úspěšná rychlobruslařka kde trénovat.

Stát neumí peníze neztrácet

Kde ale takovou halu postavit? Poblíž bydliště Martiny Sáblíkové? A co když se Martina časem přestěhuje někam jinam? Necháme celou halu přestěhovat, aby ji měla sportovkyně stále po ruce? A co s halou bude, až Martina ukončí kariéru? Co když v širším okolí haly žádný nový bruslařský talent nebude? A jak k tomu přijdou lidé na druhé straně republiky, kteří tu halu museli spolufinancovat? Co když se nový bruslařský talent objeví naopak někde daleko od té haly? Zaslouží si svou vlastní halu nebo má opustit své zázemí a přestěhovat se k té už postavené?

A co talentovaní sportovci, jako je Ester, kteří nepotřebují halu, ale super kopec a sníh? Měl by pro talentované sportovce stát za peníze nás všech budovat universální tréninková centra?

Jak k tomu přijdou všichni ti, kteří se na tom finančně musí podílet, ale v životě to aktivně nevyužijí, protože je zajímá něco jiného než sport nebo se věnují úplně jinému sportovnímu odvětví, než které stát zrovna finančně podporuje?

Sport má být součást soukromého sektoru

Myšlenka na státní systém výchovy sportovců, po kterém tolik volá například redaktor idnes.cz Robert Sára, je učebnicový příklad sociálního inženýrství a recept na obrovské plýtvání penězi všech pro několik vyvolených.

Úlohou státu přece nemá být kohokoliv k čemukoliv vychovávat. Úlohou státu má být zajistit co nejskromnější fungování státní správy, aby do rozpočtu potřeboval od lidí vybírat co nejméně peněz a zároveň zajistit podmínky pro co nejsvobodnější možnosti žití, aby se lidé mohli dle svých možností a priorit sami rozhodnout, čemu se budou věnovat a jak využijí své peníze.

Cokoliv jiného je nějaká úroveň socialismu, tedy brát peníze všem, a dávat je některým.

Už velmi dobře přece víme, že čím méně peněz stát přerozděluje, tím méně peněz se různě ztrácí. Bude-li sportovce financovat soukromý sektor, budou sportovci dostávat více peněz, protože jejich financování bude bez účasti státních úředníků levnější a financování bude také stabilnější, protože bude věcí dohod sportovců a sportovních klubů se sponzory, a ne každoroční škemrání na ministerstvech o nové dotace. 

Nemějme zájem o peníze od státu. Mějme zájem o to, aby nám stát bral peněz co nejméně, a tím pádem aby co nejvíc peněz zůstalo lidem, firmám, společnosti.