Robbie Williams podruhé vstoupil do stejné řeky

Kdo by to byl řekl, že Robbie Williams, ten Robbie Williams, který se před 10-20 lety proslavil dodnes úspěšnými popovými hity jako Millenium, Rock DJ, Kids nebo Supreme a baladami jako Angels, Strong, No Regrets nebo She’s The One, se nakonec ve svých třiceti devíti letech autorsky
i pěvecky najde ve swingu.

Upřímně jsem si v roce 2001 myslel, že Swing When You’re Winning byl jen velmi šikovně udělaný a po hudební i komerční stránce vydařený experiment.

Vždyť Robbieho následující alba od Escapology až po loňské Take The Crown vykazovala všechny známky zpěvákova popového talentu a potenciálu. Pravdou ale je, že minimálně dvě poslední, tedy Reality Killed The Video Star a Take The Crown byla přijata poněkud vlažně. Možná i proto se Robbie rozhodl navázat na 12 let starý úspěch a evidentně udělal to nejlepší, co mohl.

Swing Robbiemu sedí a co je snad důležitější, Robbie sedí swingu. Na albu Swing It Both Ways
se podařilo obnovit unikátní skvěle fungující vztah dvou zdánlivě zcela rozdílných subjektů.

Stačí se zaposlouchat a není-li člověk hudební analfabet a není-li vůči Robbiemu zaujatý, neubrání se pohlcení tou typickou elegantně ležérní atmosférou. Rozdíl je v tom, že zatímco na Swing When You’re Winning byly převážně covery, na Swing It Both Ways jsou převážně autorské skladby.

Na Williamsovi je znát, že si každou písničku užívá na maximum. I proto je pro něj swing ideální žánr. Může si v něm dovolit projevové prvky, které by v popu spíše nefungovaly. A to je to, co tomuto zpěvákovi v jeho předchozí tvorbě podle všeho chybělo – pořádně se v každém songu vyřádit. V každém samozřejmě úplně jiným způsobem.

A tak se na jednom albu sešly různorodé písně, jako pokojnější, ale rytmicky chytlavá Go Gentle, která se stala
i oficiálním prvním singlem alba a naopak svižně veselá
I Wanna Be Like You, což je mimochodem duet
s Olly Mursem. Překvapivá je swingová verze staršího hitu Supreme. Říká se, že dobrá popová píseň se pozná podle toho, jak dobře zní v orchestrálním provedení. Supreme si až nečekaně krásně sedla i do swingových aranží. 

Za pozornost stojí taky houpavá balada s Lily Allen,
Dream a Little Dream, z níž retro nálada přímo čiší.
Další rychlá skladba je duet s Michaelem Bublé. Jestli se Robbie pro spolupráci s nějakým zpěvákem hledal, až se konečně našel, tak je to rozhodně Michael Bublé. Jejich Soda Pop patří k nejlepším, které se na album vešly, a přál bych si, aby z ní byl singl. Ale když místo toho bude singlem Puttin‘ On The Ritz, tak se nijak zlobit nebudu, protože Robbie si jí užívá svým typickým roztomilým hravým způsobem.

Povedený je i melodický duet s Kelly Clarkson, Little Green Apples. Trochu mi připomíná duet s Nicol Kidman Something Stupid z té první swingové desky. I ostatní skladby na Swing It Both Ways si Robert Peter Williams užívá. Například v Minnie The Moocher nebo Where There’s Muck vyzařuje z jeho zpěvu intenzivní radost srovnatelná třeba s radostí malého kluka, který k Vánocům dostal svou vysněnou hračku. Robbie si při práci na novém albu jednotlivé skladby taky užil, jakoby to byly jedinečné hračky.

Ve vzduchu samozřejmě visí otázka, zda se s další deskou vrátí zase k popu nebo si jej kouzelný swing získal už nadobro. Uvítal bych obojí. Ale pouze, zůstane-li jeho dvorním skladatelem hitmaker Guy Chambers.

Robbie Williams – Swing It Both Ways

Vydáno: 15. 11. 2013

Hodnocení: 8 z 10