Zákaz focení koncertů mobilem? Jistě, když chcete. Jistě, že ne, když nechcete

Na ireport.cz vyšel text o tom, proč by mělo být zakázánofotit/nahrávat koncerty mobilem. Text mi připadá tak absurdně krátkozraký, že mě nutí k reakci. 

Ilustrační foto pro nekomerční účel.

Debata o plošném zákazu fotit/natáčet mobilem na koncertech je až nebezpečně podobná debatě o Opět je tu skupina lidí, která by ráda násilím prosadila svůj individuální zájem tím, že by všem ostatním plošně nechala něco zakázat (čili pod hrozbou trestu) bez ohledů na nejrůznější následky. 

každém jiném plošném zákazu/povinnosti (třeba debatě o zákazu kouření v hospodách).

Pan Harazim svůj text staví na postojích několika málo umělců. Zejména zdůrazňuje nedávný koncert kapely Tools, kde byl zákaz pořizovat jakýkoliv záznam tak přísný, že lidi, kteří ho porušili, byli z koncertu bez milosti vyvedení, čemuž souhlasně přikyvuje. K tomu zmiňuje pár dalších hudebníků, kteří na svých vystoupeních lidi s mobilem v ruce zkrátka nevítají. A těchto pár jmen dává za obecný příklad, jak je to super, když se na koncertech nesmí fotit a že by to tak mělo být vždy a všude.

Zakazovací mentalita

Obecně mě děsí tenhle druh mentálního nastavení, kdy někdo má pocit, že pro dosažení svého komfortu má nárok požadovat omezení všech ostatních. Obvykle se to projevuje, když někdo někde představu svého komfortu prožije (třeba na koncertě Tools) a chce, aby to tak bylo zavedeno celoplošně. Že někdo jiný považuje za komfort něco jiného, není pro zakazovací mentalitu podstatné.

Je samozřejmě zcela v pořádku, když si konkrétní umělec nebo jeho management nebo promotér akce stanoví, že na konkrétních vystoupeních se natáčet/fotit nesmí nebo když takové pravidlo stanoví majitel/provozovatel podniku, kde se to vystoupení má konat. Jen je vůči případným návštěvníkům fér na to upozornit dřív, než si zakoupí vstupenky. Když se to dozví až po zakoupení lístků, je to už nefér, ale pak je nejlepší reakce příště do toho podniku už nejít.

Je, a vždycky musí být, ale naprosto stejně v pořádku, když si umělec, jeho management, promotér nebo ten provozovatel stanoví, že na konkrétních vystoupeních si fanoušci můžou natáčet co a jak chtějí. Pan Harazim to možná neví, ale mnoho umělců používá příspěvky od fanoušků ze svých koncertů například i jako součást svého PR na sociálních sítích. Je pochopitelné, že spoustu lidí rozsvícené displeje na koncertech ruší a rozčilují. Může se jim to tisíckrát nelíbit, ale to je tak všechno. Jediná logická reakce takových nespokojenců má být ať už do toho podniku nebo na koncert toho umělce víckrát nejít.

Nikdo jiný nesmí mít právo stanovovat pravidla pro chování v soukromém prostoru než majitel či provozovatel toho prostoru. Tohle se mnohým nebude líbit, ale stejně jako hospoda, i třeba pražská O2 Aréna nebo Fórum Karlín jsou soukromé prostory a jaká pravidla si tam stanoví, má být pouze na jejich majitelích. 

Selektivní zákaz?

Marně přemýšlím, jak by takový zákaz mohl vypadat a fungovat v praxi. Týkal by se veškerých hudebních vystoupení? Takže třeba by si rodiče nesměli natáčet své děti zpívající ve sboru? Turisté by si nesměli točit/fotit hráče na sklenice s vodou? Nebo by se to týkalo jen velkých koncertů ve sportovních halách? A jak velký koncert by byl považován za velký a jaký ještě za malý? Uvědomuje si pan Harazim, že mnoho světových umělců fanoušky při koncertech přímo vybízí, ať rozsvítí své mobily? Se zákazem by už nesměli a nesměli by se ani fotit s fanoušky během koncertů, k čemuž občas dochází.

Je pozoruhodné, že mnozí se netají tím, že svobodu klidně vymění za pohodlí. A je taky pozoruhodné, že mnozí mají tu drzost pro své pohodlí vyžadovat omezení svobody všem ostatním.

Chcete-li koncerty svých oblíbenců bez otravných svítících displejů, pořádejte koncerty svých oblíbenců a stanovte si pravidlo zákazu používání mobilů. Nemáte-li takovou možnost, naléhejte na své oblíbence, ať taková pravidlo na svých koncertech zavedou. Vyžadovat to na všech koncertech, tedy i na těch, na které byste nikdy nešli, je pouhé sobectví.

Vinen a mediálně odsouzen bez důkazů / Guilty and condemned by the media without evidence

 (English version is down below.)

My, níže podepsaní, cítíme nutnost reagovat na pořad Leaving Neveland z produkce HBO a na ničivou mediální štvanici na Michaela Jacksona, kterou tento pořad vyvolal.

Obracíme se tímto na média s důraznou žádostí, aby respektovala alespoň základní známá fakta a základy novinářské etiky. Pořad Leaving Neverland nemůže být vnímán nebo považován za důkazní materiál údajného sexuálního zneužívání nezletilých chlapců Michaelem Jacksonem, jak mnohé zmínky v médiích v posledních dnech přímo či nepřímo tvrdí, neboť kromě vyprávění nejbližších členů rodin obou hlavních aktérů, i jich samotných, nepředkládá snímek jakoukoliv faktickou, natož nějak ověřenou informaci, která by tato vyprávění jakkoliv potvrzovala. V pořadu naopak zaznívá mnoho nepravd a důležitých nepřesností nejen o vztahu Michaela k oběma chlapcům, ale i o vývoji vztahů Michaela s každou z účinkujících rodin.

Dovolujeme si zdůraznit skutečnost, že ač byl Michael Jackson ze sexuálního zneužívání chlapců obviněn celkem třikrát, ani v jednom případě nebyl k obvinění předložen jediný relevantní důkaz. V prvních dvou případech nebylo obžalobou předloženo nic, co by mohlo být považováno za důkaz sexuálních vztahů Jacksona s nezletilými chlapci. Třetím případem, tedy tím, kterému se věnuje Leaving Neverland, se soud odmítl zabývat. Právě ten se přitom stal spouštěčem nepochopitelných reakcí.

Velmi stručně proto všechny tři případy připomínáme.

1993: Obvinění ze zneužívání Jordana Chandlera. Mediálně známé milionové mimosoudní vyrovnání se týkalo civilní části případu. Ač tím podle mnohých Jackson prakticky přiznal vinu, veřejnosti neznámá pravda je, že pro mimosoudní vyrovnání se rozhodla Jacksonova pojišťovna a to bez Jacksonova souhlasu. Existují o tom důkazy v podobě soudních zápisů. Zároveň je fakt, že Jackson se chtěl plně soustředit na očištění svého jména u hlavního – kriminální soudního projednávání. K tomu ale podle všeho vůbec nedošlo, protože zkrátka nebylo na čem postavit obžalobu. Známé a na internetu dostupné jsou přitom nahrávky telefonních hovorů Evana Chandlera, otce Jordana, který se chlubí, že má vše promyšlené tak, že buď mu Jackson zaplatí, cokoli si řekne, nebo ho lidsky zničí. Nutno dodat, že ve finále se mu podařilo obojí. Za připomenutí k tomu také stojí, že pouhých pár měsíců poté, co Michael Jackson zemřel, spáchal Evan Chandler sebevraždu.

2005: Obvinění ze zneužívání Gavina Arvizo. Michael věděl, že dle nového zákona nelze nejdřív vyřešit civilní část a až poté kriminální část a (stejně jako v roce 1993) byl připraven hájit se v obou častech. Případ byl plný zmatečných a nelogických tvrzení ze strany rodiny Arvizo. Michael Jackson byl zproštěn viny ve všech 14 bodech obžaloby.

2013: Obvinění ze zneužívání chlapce jménem Wade Robson. I tento případ provázelo mnoho nelogičností a nesrovnalostí ve výpovědích a dokládaných důkazů ze strany obžaloby. Soudce případ zamítl mimo jiné s konstatováním, že by tomu nemohlo uvěřit ani dítě. Ptáte se, kdo vlastně je Wade Robson? Je to ten, který se, kromě přátelství, zviditelnil i profesní spoluprací s Michalem Jacksonem a díky tomu se na čas stal žádaným choreografem mezi slavnými umělci. Svého času měl i populární taneční soutěž na MTV, kde, mimochodem, několikrát vzdal Michaelu Jacksonovi hold. Je to také ten stejný Wade Robson, který v obou předchozích případech obvinění svědčil pod přísahou striktně ve prospěch Michaela Jacksona, v roce 2005, kdy už byl dospělý muž, dokonce jako první a hlavní svědek obhajoby.  A až do roku 2011 o Jacksonovi mluvil výhradně v pozitivních superlativech. Je to asi jen shoda náhod, že s obviněním přišel po sérii vlastních profesních selhání, kdy postupně odstoupil z několika velkých projektů. Za všechny připomeňme odstoupení z pozice režiséra již roztočeného tanečního filmu Step Up: Revolution, který po něm převzal Scott Speer. Několika takovými obraty se u producentů stal nedůvěryhodným a vše vyvrcholilo, když zjistil, že mu nebylo umožněno podílet se na show ONE vytvořené na počest Michaela Jacksona z produkce Cirque Du Soleil. 

A James Safechuck? Se svým obviněním přišel – jak sám prohlásil – když se doslechl o případu Robsona a díky tomu si uvědomil, že vlastně i on byl zneužíván. Soud však i tuto žalobu zamítl. Kromě všeho ostatního je velká záhada, že Jamesova matka v dokumentu Leaving Neverland vzpomíná, jak byla šťastná a oslavovala Jacksonovo úmrtí v roce 2009 s odůvodněním, že už nemůže ublížit dalším dětem. O údajném sexuálním zneužívání svého syna se ale od svého syna dozvěděla až 4 roky po smrti Michaela Jacksona.

Na základě všeho výše uvedeného žádáme média o jediné: O seriózní a zodpovědnou práci s prokazatelnými fakty.

Tento text je společným vyjádřením a apelem nás, kteří cítíme povinnost reagovat na jednostranně vedený mediální lynč na Michaela Jacksona, který se sám těmto nařčením již nemůže bránit.

Tento text podporují / This text is supported by:

Jakub Cyrani, Roztoky

Veronika Hábová, Praha

Denisa Prepslová, Praha

Veronika Janatová, Praha

Ivana Strašlipková, Praha

Mirka Turanová, Evan

Marcela Spisiak, USA

Michael Klimeš, Plzeň

Michael František Procházka, Beroun

Pavlína Nelson, Praha

Robert Nelson, Praha

Helena Babická, Čelákovice

Tereza Mlatečková, Svitavy

Kamila Mlatečková, Svitavy

Magdalena Machovičová, Praha

Kateřina Mottlová, Úštěk

Luboš Hejda, Teplice

Petra Kramářová, Praha

Kateřina Lébrová, Praha

Jelena Krásná, Ostrava

Lenka Tumová, Kolín

Simona Aniba, Praha

Jitka Kovaříková, Olomouc

Kateřina Balazovičová, Kroměříž

Marie Langrová, Roudnice nad Labem

Zuzana Jurásková, Olomouc

Pavlína Munková, Hodonín

Eva Jakešová, Plzeň

Jan Morký, Svitavy

Michala Kačerová, Plzeň

Renáta Onderková, Havířov

Petr Dzurko, Teplice

Jarmila Mlatečková, Svitavy

Vladimír Mlateček, Svitavy

David Hartmann, Praha

Dana Hrabáková, Praha

Helena Schweinerova, Bílovec

Zlata Šroubková, České Budějovice

Lenka Popovičová, Praha

Zdenka Potočníková, Praha

Petra Vacková, Jindřichův Hradec

Claudia Kafková, Benešov u Prahy

Michal Urbánek, Uherčice u Hustopečí

Kateřina Banášová, Bohumín

Kristina Matoušková, Praha

Aleš Pompa, Bratislava, Slovensko

Lenka Pompová, Nitra, Slovensko

Markéta Richterová, Praha

Alžběta Pelcová, Bratislava, Slovensko

Markéta Čermáková, Brno

Fel Cassieli, New York

Martina Paulino, Praha

Pavel Frabša, Praha

Lucie Neumarová, Rudná

Šárka Němečková, Rumburk

Lucie Válová, Praha

Jitka Martínková, Praha

Katarína Hanustiaková, Košice, Slovensko

Lubomír Mráz, Aš

Romana Pokorná, Krásná Lípa

Václav Janát, Teplice

Filip Kamenický, Brno

Marta Povalova, Lokča, Slovensko

Lenka Vrablikova, Frydek-Mistek

Martin Repáň, Žilina, Slovensko

Stanislav Urbánek, Praha

Daniela Španihelová, Púchov, Slovensko

Marek Hodási, Veľký Krtíš, Slovensko

Lenka Zvejšková, Gruna

Andrea Vosejpková, České Budějovice

Michala Bícová, Liberec

Tereza Folbrechtová, Litoměřice

Věra Kállayová, Spořice

Kristina Danevová Praha

Jitka Němcová, Praha

Jana Masaříková, Hodonín

Zdeňka Jonášová, Nové Dvory-Krámy

Jitka Machálková, Hodonín

Šárka Němečková, Rumburk

Štěpánka Horáčková, Turnov

Renata Regenová, Praha

Kamila Pernická, Praha

Hana Lencová, Sezimovo Ústí

Helena Laurichová, Březí u Prahy

Romana Pokorná,Krásná Lípa

Tereza Walterová, Jirkov

Klára Urushadze, Radonice

Libuše Pokorná, Brno

Jana Tomanová, Praha

Lenka Šťastná, Odolená voda

Bil Aniba, Praha

Marek Slováček, Hlučín

Lucie Kateřina Paredes Oré, Jihlava

Stanislava Švecová, Praha

Kamila Krausová, Šumperk

Monika Hubená, České Budějovice

Petra Kandlerová, Parsovice

Jakub Tamayo, Praha

Zbyněk Tětek, Rudná

Hana Petružálková, Záhornice

Jana Radova, Praha

Lenka Walchetsederová, Aš

Jarmila Nebesářová, Praha

Monika Smetanová, Libčice nad Vltavou

Martina Šťastná, Kolín

Milena Míčková, Strážovice-Horažďovice

Štěpánka Horackova, Turnov

Kristýna Tůmová, České Budějovice

Denisa Kalavská, Olomouc

Adam Pavlík, Frýdek-Místek

Helena Schořová, Bělotín

Adam Schoř, Bělotín

Radim Schoř ml., Bělotín

Radim Schoř, Bělotín

Dilan Filiz, Litomysl

Petra Krátká, Kladno

Anastasija Farská, Praha

Ondřej Farský, Praha

Barbora Nabih Patkova, Praha
Silvie Kozáková, Sojovic
Blanka Paulusová, Chrudim
Klára Čermáková, Kladno
Gabriela Bíla, Klášterec nad Ohří
Adriana Opavská, Přerov
Marie Šebešová, Košice, Slovensko
Roman Chodura
   

ENGLISH VERSION

Guilty and condemned by the media without evidence

We, the undersigned, feel the necessity to react to the Leaving Neverland film produced by HBO as well as to the destructive media hunt on Michael Jackson, which was caused by that film.

We are turning to media with a strong request to respect at least the basic known facts and basics of journalistic ethics. The Leaving Neverland film cannot be perceived or considered as evidence of  an alleged sexual abuse of underage boys by Michael Jackson, which many media outlets claim directly or indirectly. The film doesn’t present any factual or verified information which would support the claims of the families of the two main characters. In fact, many of the claims made in the film are untruths and important inaccuracies. Not only about Michael’s relationships with those two men but also about the evolution of Michael’s relationship with each of the families.

It is very important to highlight the fact that Michael Jackson was accused of sexually molesting boys three times but no relevant evidence to support the accusations was ever submitted. Nothing that would be considered as a proof of sexual relationship of Jackson and underage boys was submitted in the indicment in the first two cases. The third case, which is also the one that Leaving Neverland is about, was dismissed by the judge. However this dismissed case is the starter of all the incomprehensible reactions.

A brief summary of all the three cases.

1993: Accusation of molesting Jordan Chandler. The publicly known out of court settlement was for the civil part of the case. The general public undestanding of this was that Jackson admitted guilt by the payment. The publicly uknown truth is that it was Jackson’s insurance company who had decided to handle the case by money and it is important to point out that it happened without MJ’s permission. It is a fact that Jackson was ready to fully focus on the main – criminal -part of the case where he planned to defend and clean his name. The point is there wasn’t a criminal court case at all as there was no evidece to build the indictment on. You may know there are very well known phone recordings of Evan Chandler, Jordan’s father, who is flaunting how perfectly he prepared and managed his story to make Jackson pay whatever he asks or he would destroy Jackson. Well, it is to say that at the end he has done both. It is also to remind that only a couple of months after Michael Jackson’s death, Chandler committed suicide.

2005: Accusation of molesting Gavin Arvizo. As Michael knew it was not longer possible to first handle the civil case and then the criminal case, he was ready (as he was also in 1993) ready to fight both. The trial was full of confusing and illlogical claims by the Arvizo family. Michael Jackson was found not guilty in all 14 charges of the indicment.

2013: Accusation of molesting Wade Robson. As well as previous case also this one was full of confusing and illogical claims and evidence from the indicment side. The judge dismissed the case saying besides other reasons that even a little child wouldn’t buy this story. Who is this Wade Robson anyway? It is the Wade Robson who besides the friendship with Michael Jackson made his name known thanks to working with Jackson. It also helped him to be wanted as a choreographer by many famous musicians. He even hosted his own dance competition show on MTV. In fact, he paid a tribute to Michael Jackson in this show a few times. It is also the same Wade Robson who testified under oath in the first two cases strictly to support Michael Jackson. In 2005, he was already a grown adult man when he became a main witness for the defense. Until 2011 Robson was always admiring Jackson. It may just be a coincidence that he went public with the accusation after a series of his own professional failures. As known, he stepped down of several dance projects. One for all let’s remind his stepping down from the dance movie Step Up: Revolution. After a number of this kind of turnovers he became untrustworthy person for the producers and the peak of this was when he found out he was not accepted to work on the Michael Jackson tribute project ONE produced by Cirque Du Soleil.

And James Safechuck? He came up with the accusation when he heard about Robson and realized that he was molested as well. His case was dismissed. Besides all other things, it is interesting that Safechuck’s mom claims in the film that she was all happy and celebrated Jackson’s death in 2009 because he couldn’t hurt any more children. But it was her son James who told her about the sexual abuse four years later.

Based on all mentioned above, we are asking the media for only one favor: To be reliable, reputable and to create articles based on proven facts.

This text is a join statement and an appeal of those who feel the duty to react to one-sided media lynching of Michael Jackson as he can’t defend himself from these accusations.