Lidé už neumí žít normálně. Místo toho, aby dny volna co
nejvíc využívali pro rodinné výlety do přírody nebo na
návštěvy příbuzných, tak radši tráví čas v nákupních centrech. Místo
toho, aby aspoň o svátcích (když v týdnu nemají čas) vzali děti na výlet
třeba na zámek, do Zoo nebo na nějakou zábavnou akci, tak radši v
supermarketech prcají regály. Výsledkem toho je, že lidé se v dnešní
uspěchané době už vůbec neumí zastavit a odreagovat jinak než nakupováním.
Takhle nějak, včetně toho „prcání regálů
v supermarketech“, v internetové diskusi argumentovali diskutující,
kteří chválili snahu senátorů regulovat provoz soukromých podniků omezováním jejich
provozní doby.
V té diskusi zdůrazňovali dva hlavní argumenty. Za 1.: „Lidi
už ve svém volnu neznají nic jiného než prcat regály“. Za 2.: „Zaměstnanci
supermarketů taky chtějí mít o svátcích volno a být radši s rodinou než
celý den trčet v práci.“
Nejdřív k bodu 1.
Pokaždé, když čtu takové názory, tak si říkám, jak
v naší zemi může vůbec fungovat nějaký turistický ruch, když jsou všichni
věčně zalezlí v nákupácích. Kdo teda tvoří tu obrovskou návštěvnost různých
turistických, kulturních a zábavních atrakcí, když to vypadá, že jediné místo,
kam lidi rádi chodí, jsou supermarkety? Kdo se teda věnuje různým populárním a
časově náročným aktivitám, jako je sport a nejrůznější druhy umění, kdo teda
provozuje všechny možné volnočasové zájmy, když jsme národ posedlý supermarkety?
Víte, kolik lidí navštívilo v roce 2013 deset
nejnavštěvovanějších hradů, zámků a zřícenin? Skoro dva miliony. Víte, kolik
lidí ročně navštěvuje čtyři nejnavštěvovanější zoologické zahrady v ČR? Zhruba
dva a půl milionu. Víte, kolik lidí každý rok navštíví aquaparky
v Čestlicích a v Liberci? Necelý milion a půl. K tomu můžeme
přičíst další statisíce lidí, kteří celoročně jezdí jen tak na různé výlety do
přírody, za kulturou, za sportem, na různé zajímavé akce atd.
Tvrzení, že Češi jsou národ supermarketů, je jednoduše lež.
Ti, kdo tuhle lež šíří, možná vycházejí z informace, že je u nás
v porovnání s ostatními státy střední Evropy nejvíc metrů čtverečních
prodejních ploch na počet obyvatel. Konkrétně na každých tisíc obyvatel 320m²
prodejních ploch. Jenže už nikdo nezmiňuje, že nákupní centra mnohde zejí
prázdnotou, což je mimochodem jeden z důvodů, proč se relativně často střídají
obchody v nich – nejsou zákaznici, nejsou kšefty.
Přesto nám politici (především socialističtí senátoři) a
média velmi ochotně podsouvají lži o tom, že prakticky žijeme
v obchoďácích. A část veřejnosti to slepě přijímá a dokonce vítá jejich
nápady, jak tuhle údajnou, ve skutečnosti neexistující českou posedlost nákupními
centry změnit
Prý je správné, aby stát supermarketům zakázal mít o
svátcích otevřeno. Neděje se tam přitom nic nelegálního ani nemorálního. Nejde
o žádný druh vynucovaného prodeje typu „šmejdi“. Přesto podle politiků v některých
případech není vhodné, aby bylo otevřeno. Chápete to, jo? Prý je správné, aby
populistickým způsobem vybrané skupině obchodů (má se to týkat jen těch
s plochou nad 200m²) bylo zakázáno ve vybrané dny (o svátcích) provozovat
svou činnost.
V podstatě ve stylu:
„Vaše prodejna je příliš velká, hrozí, že by
tady občané trávili moc času, takže v uvedené dny nesmíte mít otevřeno“
Ptám se, co to je, když ne sociální inženýrství a další
snaha regulovat běžný, přirozený život?
Prý jen tak lze lidi přimět, aby čas trávili nějak jinak než
v obchodech. Jistě, má to svou logiku – když bude v obchodech
zavřeno, tak nikdo nakupovat chodit nebude. Jaký to má ale smysl? A hlavně - co
je politikům do toho, jak kdo tráví svůj čas a kdy jakým stylem nakupuje? Naprosto
nic.
Jestli by se měl politik v souvislosti se supermarkety o
něco starat, tak jedině o to, aby prostřednictvím Policie zajistil v okolí
supermarketů bezpečnost, aby tam občany neohrožovali zloději. Případně by se
měl postarat o zajištění dostatečné infrastruktury, aby lidé měli, jak se
k supermarketům dostat. V žádném případě ale nemá politik zasahovat
do rozhodování podniků o tom, kdy zákazníkům smí poskytovat své služby.
Položte sami sobě otázku: Kdy obvykle chodíte nakupovat?
Jednoduše, když potřebujete. Když se vám to z časových, organizačních i
logistických důvodů hodí a samozřejmě, když na to máte zrovna náladu. Podle
toho, co potřebujete/chcete nakoupit si taky vyberete konkrétní obchod. Na
menší nákup skočíte třeba jen do večerky, když jedete večer z práce. Na
větší nákup zajedete, když nepospícháte, když na to máte čas. A to bývá kdy?
Když máte volno. A je přece naprosto logické, že když už v tom obchodě
jste, že se ze zvědavosti třeba podíváte i na další zboží. Sice ho třeba
nepotřebujete a nechcete, ale přirozeně vás zajímá, co má obchod
v nabídce. Váš celkově strávený čas v obchodě se tímto pouhým
okukováním sice uměle prodlouží, ale – opět – co je komu do toho? Je to jen a
jen vaše věc. A vám to nevadí, protože nikam nepospícháte. Jediní, komu to z nějakého
prapodivného důvodu vadí, jsou politici, někteří novináři a paradoxně někteří
zaměstnanci obchodů. Zazlívají vám, že mrháte čas bezmyšlenkovitým „prcáním
regálů“, místo toho, abyste vzali rodinu a šli někam ven.
Je velmi zvláštní, že pouze na základě jedné konkrétní
situace jsou schopni si okamžitě udělat názor na celý váš životní styl. Asi
stylem „je v supermarketu dneska, tak je snad jasný, že do supermarketu leze
pokaždé, když má volno.“
To je ale blbost, co?
Vážení sociální inženýři, vážení pachatelé dobra, máte-li
nějakou svou představu o správném stylu života, fajn. Mějte ji, žijte tak.
Ostatním ji můžete nabídnout, nikoliv však vnucovat. Neříkejte lidem, co kdy
smí a nesmí dělat. Pochopte konečně, že jediný faktor, který má zásadní vliv na
to, jak lidé využijí svůj (volný) čas, je (kromě momentální nálady,
zdravotních, logistických a finančních možností atd.) pouze a jen aktuální
počasí.
A teď k bodu 2.
Zakázat supermarketům provoz ve státní svátky je správný
krok prý proto, že je to jediný způsob, jak jejich zaměstnancům zajistit
v tyto dny volno. Jinak musí trčet v práci, místo toho, aby trávili
sváteční den třeba se svou rodinou nebo jakkoli jinak podle svých představ.
V žádném případě však jistě ne nakupováním.
Pokud ten senátní návrh opravdu projde, nastane takový
absurdně paradoxní stav. Někteří z těch, kdo v supermarketech
pracují, si stěžují na přesčasy, na práci o státních svátcích a na různé další
nepříjemnosti. Přesto, že si práci v supermarketu i se všemi právy a
povinnostmi sami dobrovolně vybrali, jsou nespokojeni tak moc, že si vydobyli a
vítají státní zásah do provozu podniku, jehož případným výsledkem bude, že do
práce nebudou muset. A pak jsou tu jiní lidé, kteří práci nemají, hledají, ale
kvůli mizerné situaci na trhu práce nemůžou žádnou sehnat a klidně by pracovali
nejen o svátcích, ale třeba i v noci, prostě jak by bylo potřeba, aby si
vydělali. Jenže mají smůlu. Supermarket víc zaměstnanců nepotřebuje, kvůli
vysokým nákladům na každou pozici by je ani neuživil. Výsledek tohoto stavu
bude, že ten, kdo práci má, ale nelíbí se mu styl zaměstnavatele, pracovat
nemusí a ten, kdo práci nemá a styl zaměstnavatele by akceptoval, pracovat
nemůže, protože to stát možná zakáže.
Nevím, jaký je poměr mezi počtem pracovních oborů/pozic,
profesí, ve kterých se pracuje pouze od pondělí do pátku a těch, ve kterých se
pracuje prostě tak, jak je potřeba nebo jak vycházejí směny a na víkendy nebo
svátky se nehraje. Zcela jistě jich je spousta. A nikdy jsem nezaznamenal, že
by si někdo z těch, kteří v časově náročných oborech pracují, nějak zvlášť
stěžovali. Natož, že by z toho někdo udělal politické téma.
Milí zaměstnanci supermarketů, nechápejte to prosím špatně.
Vůbec vám nechci křivdit. Jsem si jist, že osmi nebo dvanácti hodinové směny na
prodejně jsou vyčerpávající a asi ne zrovna zábavné. Jenže, ať si to přiznáte
nebo ne, takových zaměstnání je spousta
A tak se ptám. Proč si vydupávat nějaké privilegium
prostřednictvím státní regulace pro jeden konkrétní obor? Proč na to nejít opačně
a raději politiky tlačit k tomu, ať co nejvíc zjednoduší zaměstnávání, ať sníží
povinné odvody a tím sníží celkové náklady na každou pracovní pozici. Zkrátka
ať dělají vše proto, aby trh práce byl svobodnější, pružnější, aby
zaměstnavatelé měli důvod a zájem otevírat nové pracovní pozice a i díky tomu
třeba spousta z vás získá zajímavější práci než tu otravnou v supermarketu.
Nebylo by to mnohem praktičtější a užitečnější než kvůli vlastní nespokojenosti
v práci chválit snahy omezovat životy ostatních?
