Jedna věc je stárnout podle kalendáře, ale úplně jiná věc je
stárnout psychicky a mentálně.
Ten, koho se mentální stárnutí netýká, ten má velkou šanci
si uvědomit, jak složité je pro klasické dospěláky umět pochopit, že není nic
špatného na tom, když se dospělý člověk chová jinak, než společnost (obzvláště dospělí) obecně
očekává.
Třeba když dospělý člověk udělá pubertální vtip nebo je
nadšený z hračky, kterou dostalo dítě z příbuzenstva, ostatní začnou
kroutit hlavou a pohoršovat se „prosím tě, kolik ti je???“
Nebo si vezměte, že internet je plný videí, kde někdo z rodiny
dostal třeba Playstation nebo auto na dálkové ovládání. A kdo z toho zpravidla
mívá, kromě toho obdarovaného, extra radost?
Tátové.
Protože tátové si rádi hrají. Protože, i když jsou dospělí,
stále vědí, že hrát si je úžasné. A ti tátové si hrají se svými dětmi a třeba i s kamarády
svých dětí. A není na tom vůbec nic pochybného.
A teď si vezměte, že ten táta není žádný řadový občan, ale
že je to nejznámější osoba na světě.
A teď si vezměte, že ta nejslavnější osoba na světě je
slavná už od malička. Záměrně nepíšu od dětství, protože kvůli té slávě a
popularitě nebyl na nějaké dětství žádný prostor.
Stručná odbočka:
Představte si, že máte něco hrozně moc rádi, ale kvůli
práci nemáte v podstatě možnost se tomu věnovat. A ta možnost se objeví až
někdy později. Však ne nadarmo se říká „na stará kolena…něco“.
To je přece přesně o tom - něco, co jste dřív nemohli a
pak najednou můžete, tak si to přece chcete co nejvíc vynahradit a užít.
Nebo třeba ty dojemné situace, kdy se ztracený pes setká se
svým ztraceným páníčkem. Kolikrát má člověk pocit, že by si to ze samé radosti
ze znovushledání snad i rozdali. (Jo, vím, je to hovadina, ale je to schválně
přehnané.) Chci tím říct, že takové jednání a chování (pes leze po člověku jak
po fence) je obecně vnímáno jako roztomilé, dojemné a tak.
Prostě všechny tyhle situace společnost vnímá jako normální,
nezávadné.
Zpátky k tomu tátovi, co si tak rád hraje a klidně si
hraje se svými dětmi a jejich kamarády (protože s kým jiným by si měl na
své zahradě hrát?) a co je zároveň slavná osobnost.
A teď si představte, že to není táta od rodiny, ale prostě
jen slavný člověk. A teď si vezměte, že tenhle slavný člověk si hrozně rád hraje celý
dospělý život. Ve svých 25, 30, i 40 letech. Od malička totiž musel žít ve světě
dospělých, takže na nějaké hraní si vůbec neměl příležitost. Tedy – mnoho let neměl
možnost dělat to, co ho tak moc bavilo.
A teď si představte, že tenhle veleslavný člověk je taky
ohromně bohatý. Je tak moc bohatý, že si může splnit prakticky cokoliv, po čem toužil,
když byl malý.
Rád by chodil třeba do zábavních parků, jako ostatní děti a
samozřejmě i dospělí.
Rád by chodil blbnout třeba na koupaliště a vzájemně se s kamarády
strkat do vody a tak.
Rád by chodil třeba do kina nebo na zahradní party ke svým
kamarádům.
Rád by dělal spoustu věcí, které děti tak moc baví.
Jenže, když byl malý, tak nemohl. Až teď v dospělosti konečně
může.
Jenže má obrovskou nevýhodu veleslavné osoby. Kdykoliv se
objeví na veřejnosti, strhne se mela.
Dobře už to ví, a tak dobře ví, že na veřejnost jen tak
nemůže.
Má se ale pokaždé složitě maskovat, aby mohl jít
nepozorovaně do zábavního parku? A co když ho někdo stejně pozná?
Jednoduché řešení se nabízí samo.
Když je tak bohatý, může si postavit svůj vlastní zábavní
park. Vždyť, kdo z nás by nechtěl mít zábavní park podle svých vlastních představ?
No ty vole!!!
Jenže, když si člověk nechá zábavní park postavit, copak tam
chce trávit čas sám? To je přece blbost.
Samozřejmě, že si chce pozvat někoho, s kým si tu
zábavu užije a společně se vyblbnou.
Zvát si tam bláznivé fanoušky? To asi není dobrý nápad.
Zvát si tam jen dospěláky? To je přece další velká blbost.
Proč? Protože mezi dospěláky byl odmalička a taky, copak je s běžnými
dospěláky nějaká zábava?
Teď, když má konečně možnost vynahradit si dětství a konečně
si hrát, logicky si chce hrát s těmi, kdo si umí hrát nejlíp – s dětmi.
Pro toho člověka je to stejně přirozené a nezávadné, jako pro ostatní chlapy
každovečerní návštěva hospody. Trávit čas s dětmi je pro něj to samé jako
pro pejskaře sdílet postel se svým psem. A mimo jiné je to útěk z té dospělácké
reality.
A tady je právě ten zásadní kámen úrazu.
Tohle všechno může opravdu jen hodně těžko pochopit člověk, který
se nedokáže vžít do toho příběhu osoby, která si v dospělosti jen vynahrazovala
neprožité dětství a doháněla vše, co jako dítě nemohla.
Pro běžné lidi je hodně složité pochopit, že si chlap zve
domu cizí děti, že se s nimi kamarádí a že si s nimi hraje ne z pozice
dospělého, který ty děti vlastně hlídá, ale právě z pozice dítěte. A že si
hrají tak moc, že prostě nakonec usnou.
Přitom, kolika tatínkům se kdy stalo, že měli doma na
návštěvě kamarády svých dětí, z nějakého důvodu se zapojili do hraní a pak
maminka s pobavením vyfotila, jak všichni spí? Takových situací zažil
leckdo spousty. A pohoršilo to někdy někoho? Zpochybnil někdy někdo sexualitu
těch tatínků? Ne, nic takového. Naopak jsou považovaní za správné chlapy, když
si tak rádi hrají s dětmi, že z toho usnou.
Jenže takové vnímání Michaelovi nebylo nikdy mediálně dopřáno.
Myslím, že ten globální boj o očištění jména Michaela Jacksona nikdy
nevyhrajeme. Lidi jsou zblblí z médií a média jsou kurvy.
Jedna z věcí, co podle mně může aspoň trochu pomoci, je
třeba v různých diskusích neagresivním způsobem nastavovat společnosti
zrcadlo. Je jedno, že to mnozí odmítnou a že se nám jen vysmějí. Ale může si to
přečíst někdo, kdo se nad tím aspoň zamyslí a třeba si začne něco zjišťovat…
Třeba.
Už jsem to řekl mnohokrát:
Jedna z životních chyb (která ho tedy nakonec stála i zdraví)
Michaela Jacksona a jeho managementu byla, že v roce 1993 přistoupil na
mimosoudní vyrovnání.
Nevím, jak moc často se v showbusinessu objevovala obvinění ze sexuálního
obtěžování před tím. Stejně pořád nehápu, že právníci tak trestuhodně nedomysleli logický dominový
efekt. Nicméně tam ta honba za Michaelovým majetkem začala.
Kdyby na to mimosoudní vyrovnání nepřistoupil, dobře, možná by
musel přerušit nebo předčasně ukončit Dangerous Tour. Možná by kvůli tomu
přišel o mnohem víc peněz než kolik vyplatil těm šmejdům Chandlerům.
Ale očistil by se a PŘEDEVŠÍM by si další jeho peněz chtiví
vychytrálci sakramentsky rozmysleli, jestli má vůbec smysl to taky zkoušet dostat
z toho Jacksona nějaké peníze, když by Chandler neuspěl.
Jo, vím, zpětně je každej strašně chytrej. Ale tohle říkám
už hodně dlouho, tak jsem to potřeboval na závěr připomenout.
