Tedy povím vám, je to někdy hodně náročné být na tuto
zemi a na její občany hrdý. Je někdy hodně náročné být rád, že jsem Čech a být
na to hrdý a mít to tady rád a věřit, že jsme fakt schopný národ, jen to tady
řídí banda pitomců.
Je někdy hodně náročné být hrdý na zemi, kde ve
významné státní svátky se místo oslav svobody a míru demonstruje proti všemu,
proti čemu demonstrovat lze a kde národní hrdost dostává prostor na
automobilech a obličejích občanů jen, když se v nich jednou za rok na 14
květnových dní najednou probudí vlastenectví.Je někdy hodně náročné být hrdý na zemi, kde občané se tak rádi vysmívají vládním činitelům kvůli špatné angličtině, ale sami často pořádně nezvládají ani svůj rodný jazyk. Na zemi, kde občané (a spolu s nimi média) kritizují prezidenta kvůli nevhodnému, až vulgárnímu slovníku, zatímco oni sami jsou schopni v internetových diskusích označit úplně cizí lidi za verbež, pakáž nebo svoloč a vulgární slova píšou alibisticky s hvězdičkou místo písmene v domnění, že tím pádem jsou drsní, ale stále slušní.
Je někdy hodně náročné být hrdý na svou zemi a jistě
šikovné spoluobčany, když mnozí z nich po cizincích nekompromisně požadují
naprosté jazykové i kulturní přizpůsobení se, ale sami jsou na dovolené u moře
schopni stěžovat si na to, že tam nikdo neuměl česky a do divadla nebo na
symfonický koncert (nebo slavnostní předávání státních vyznamenání) jsou
schopni jít v džínech a sportovní mikině.
Je někdy hodně náročné být hrdý na lid své rodné země,
když jedna část společnosti vás kritizuje, pokud chcete přijímat běžence a
druhá část společnosti vás kritizuje, pokud odmítáte přijímat běžence. Složitá
je to situace, když pro jednu část společnosti jste islamofil, pokud islám
neodsuzujete, pro druhou část společnosti jste islamofob, případně rovnou
rasista, pokud islám odsuzujete. Jakoby neexistovalo nic mezi.
Je hodně náročné, respektive nelze, být hrdý na
politickou reprezentaci své země, když vysocí státní činitelé jsou ve strachu ze
zhoršení vztahů s jinou zemí a z obav o ztrátu velkého finančního
zdroje, který ta země poskytuje, schopni a ochotni nechat úředníky oné země
rozbít (nejednu) českou rodinu a vzdát se českých občanů. Přitom tím zcela
ignorují znění textu v úředním dokladu zvaném Cestovní pas, kde se píše,
že „držitel českého cestovního pasu je pod ochranou České republiky. Všichni,
jichž se to může týkat, se žádají, aby v případě potřeby poskytli držiteli
tohoto pasu nezbytnou pomoc a ochranu podle mezinárodního práva“.
Je někdy hodně náročné být hrdý na své šikovné a
pracovité spoluobčany, když člověk neustále sleduje to okopávání vlastních nebo
sousedových kotníků, když z médií člověk tak často slyší, jak jsme my Češi problémový
nesnášenlivý národ plný zlodějů a podvodníků, přitom poctivá česká práce sklízí
v různých odvětvích úspěchy po celém světě, zatímco globální ekonomické
krize vznikají pod rukama prolhaných světových bankéřů.
Je někdy hodně náročné být hrdý na lid své rodné země,
když místo toho, aby spoluobčané důvěřovali především svému zdravému rozumu,
jsou, ještě víc než falešným politikům a mediálním manipulacím, schopni věřit
nejrůznějším smyšleným příspěvkům a manipulacím na Facebooku.
Jo, je to někdy opravdu hodně náročné i přes tohle
všechno být rád za to, že jsem Čech, mít Českou republiku rád, přát zdraví, úspěch
a prosperitu svým spoluobčanům a věřit, že časem snad opravdu bude líp. Ale
přesně tak to mám. Jsem hrdý, mám to tady moc rád, přeju a věřím. Vůbec ne
proto, že někdo řekl, že to za nás prostě zařídí. Ale jen a jen proto, že věřím,
že se o ten svůj úspěch a o svou prosperitu nakonec postaráme sami. Jinak to
ani nefunguje. A kdo říká, že jo, tak lže.
Nikdo nás nemá co řídit. Jsme schopný národ. Vždycky
jsme byli. Jen se nesmíme nikým nechat šikanovat a oblbovat.
