Je to někdy hodně náročné být hrdý Čech. Ale jsem

Tedy povím vám, je to někdy hodně náročné být na tuto zemi a na její občany hrdý. Je někdy hodně náročné být rád, že jsem Čech a být na to hrdý a mít to tady rád a věřit, že jsme fakt schopný národ, jen to tady řídí banda pitomců.

Je někdy hodně náročné být hrdý na zemi, kde ve významné státní svátky se místo oslav svobody a míru demonstruje proti všemu, proti čemu demonstrovat lze a kde národní hrdost dostává prostor na automobilech a obličejích občanů jen, když se v nich jednou za rok na 14 květnových dní najednou probudí vlastenectví.

 

Je někdy hodně náročné být hrdý na zemi, kde občané se tak rádi vysmívají vládním činitelům kvůli špatné angličtině, ale sami často pořádně nezvládají ani svůj rodný jazyk. Na zemi, kde občané (a spolu s nimi média) kritizují prezidenta kvůli nevhodnému, až vulgárnímu slovníku, zatímco oni sami jsou schopni v internetových diskusích označit úplně cizí lidi za verbež, pakáž nebo svoloč a vulgární slova píšou alibisticky s hvězdičkou místo písmene v domnění, že tím pádem jsou drsní, ale stále slušní.

Je někdy hodně náročné být hrdý na svou zemi a jistě šikovné spoluobčany, když mnozí z nich po cizincích nekompromisně požadují naprosté jazykové i kulturní přizpůsobení se, ale sami jsou na dovolené u moře schopni stěžovat si na to, že tam nikdo neuměl česky a do divadla nebo na symfonický koncert (nebo slavnostní předávání státních vyznamenání) jsou schopni jít v džínech a sportovní mikině.

Je někdy hodně náročné být hrdý na lid své rodné země, když jedna část společnosti vás kritizuje, pokud chcete přijímat běžence a druhá část společnosti vás kritizuje, pokud odmítáte přijímat běžence. Složitá je to situace, když pro jednu část společnosti jste islamofil, pokud islám neodsuzujete, pro druhou část společnosti jste islamofob, případně rovnou rasista, pokud islám odsuzujete. Jakoby neexistovalo nic mezi.

Je hodně náročné, respektive nelze, být hrdý na politickou reprezentaci své země, když vysocí státní činitelé jsou ve strachu ze zhoršení vztahů s jinou zemí a z obav o ztrátu velkého finančního zdroje, který ta země poskytuje, schopni a ochotni nechat úředníky oné země rozbít (nejednu) českou rodinu a vzdát se českých občanů. Přitom tím zcela ignorují znění textu v úředním dokladu zvaném Cestovní pas, kde se píše, že „držitel českého cestovního pasu je pod ochranou České republiky. Všichni, jichž se to může týkat, se žádají, aby v případě potřeby poskytli držiteli tohoto pasu nezbytnou pomoc a ochranu podle mezinárodního práva“.

Je někdy hodně náročné být hrdý na své šikovné a pracovité spoluobčany, když člověk neustále sleduje to okopávání vlastních nebo sousedových kotníků, když z médií člověk tak často slyší, jak jsme my Češi problémový nesnášenlivý národ plný zlodějů a podvodníků, přitom poctivá česká práce sklízí v různých odvětvích úspěchy po celém světě, zatímco globální ekonomické krize vznikají pod rukama prolhaných světových bankéřů.

Je někdy hodně náročné být hrdý na lid své rodné země, když místo toho, aby spoluobčané důvěřovali především svému zdravému rozumu, jsou, ještě víc než falešným politikům a mediálním manipulacím, schopni věřit nejrůznějším smyšleným příspěvkům a manipulacím na Facebooku.

Jo, je to někdy opravdu hodně náročné i přes tohle všechno být rád za to, že jsem Čech, mít Českou republiku rád, přát zdraví, úspěch a prosperitu svým spoluobčanům a věřit, že časem snad opravdu bude líp. Ale přesně tak to mám. Jsem hrdý, mám to tady moc rád, přeju a věřím. Vůbec ne proto, že někdo řekl, že to za nás prostě zařídí. Ale jen a jen proto, že věřím, že se o ten svůj úspěch a o svou prosperitu nakonec postaráme sami. Jinak to ani nefunguje. A kdo říká, že jo, tak lže.

Nikdo nás nemá co řídit. Jsme schopný národ. Vždycky jsme byli. Jen se nesmíme nikým nechat šikanovat a oblbovat.