Auta
do města nepatří, vlastnit automobil je arogantní, jezdit automobilem, natož
chtít automobil nechat někde zaparkovaný, je v podstatě zločin proti
společnosti. Tak nějak se dá shrnout stupňující se absurdní boj zklidňovačů
dopravy proti individuální automobilové přepravě osob a předmětů.  |
| Peklo jménem modré zóny se po Praze rozšiřují sice relativně pozvolna, ale za to velmi důkladně |
Modré peklo
Je to téměř přesně dvacet let, co v Praze – nejprve
v Praze 1 – dostaly prostor první modré zóny. Tento děsivý systém zákazů
parkování má jistě (zejména mezi těmi, kdo a něm vydělávají) své příznivce. Jenže
obecně společenský život obrovsky komplikuje a prodražuje. I kdybychom
připustili, že – řekněme třeba s ohledem na ochranu historického centra -
byla na počátku všeho možná i rozumná myšlenka, velmi rychle se (tak jak to u
zásahů shora zpravidla bývá) změnila v zákeřný nástroj na šikanování a
kasírování lidí za to, že vlastní a používají auto.
Zákazy a výpalné není řešení
Politici se už opět naučili na všechny zádrhele, se kterými
si nevědí rady, používat direktivní nástroje. Vydávání zákazů/příkazů a zpoplatňování,
čili vlastně zdanění, čili vlastně výpalné se opět stalo běžnou politickou
agendou. Nejen, že příčiny a důvody zádrhelů tím ty chytré politické hlavy vůbec
nevyřeší, navíc mnoho těch zádrhelů, které předchozí direktivou sami způsobili,
ještě zhoršují.
 |
| Odtahové auto je takové taxi bez cestujících. Klidně na několik minut zablokuje ulici, jen aby byl kšeft |
V hlavě kterého rozvojového myslitele se asi zrodil ten
nápad zakázat parkovat v jednotlivých městských částech všem, kdo tam
nebydlí a ten kdo tam bydlí, bude jednou za rok potrestán výpalným za to, že
tam parkuje? A ten, kdo v jedné městské části bydlí a do jiné jezdí autem
třeba do práce, bude muset toto výpalné platit dvakrát. A když tam zaparkuje
někdo, kdo výpalné nezaplatil nebo tam vůbec nebydlí? Jeho auto je bez jeho
vědomí a souhlasu násilným logistickým způsobem převezeno jinam (často
v rámci té stejné městské části), kde z nějakého důvodu najednou
nikomu nevadí. Naopak je hned několik míst na takové případy vyhrazeno. Ovšem
vydání vozidla je podmíněno opět – jak jinak – jednorázovým výpalným.
To celé má samozřejmě svou nebezpečnou logiku. Ekomaniaci, a
to včetně současného vedení Prahy, se vůbec netají tím, že jejich cílem je město
bez aut. Svůj záměr realizují právě tak, že Prahu postupně zneprůjezdňují a Pražanům
mimo jiné i těmi pekelnými modrými zónami znemožňují parkovat jinde než
v místě svého bydliště, tedy znemožňují individuální cestování
v rámci města.
Méně místa pro více aut
Doktrína Praha bez aut je o to víc zvrácená, když prodej
nových aut průběžně obecně roste a lidí ve městech a tím pádem i osobních aut ve
městech co? Postupně jich přibývá. Ze strany politiků je proto vrchol arogance
moci a ignorace reality, když místo hledání pro město a společnost dlouhodobě
přínosných a udržitelných řešení, jak veřejný prostor co nejvíc přizpůsobit
přirozeným trendům, zaměřují se na sociálně inženýrské experimenty, jejichž
výsledkem jsou jen další nákladná a život znepříjemňující omezení. V případě
automobilové dopravy to jsou nové dopravní komplikace a z nich vyplývající
zhoršená průjezdnost a záměrný (a o to víc nepochopitelný) úbytek parkovacích
míst.
V boji proti automobilové dopravě jsou pražští radní
schopní opakovaně prohlašovat, že mimopražská auta v Praze nechtějí a kdo
do hlavního města opravdu potřebuje, ať jede hromadnou dopravou. Je velmi
smutné, jak ochotně tuto děsivou politickou drzost občané akceptují.
Kolaps na obzoru
V případě, že tzv. urbanisté (čti: omezovači dopravy)
dostanou pro své zvrácené představy o městě bez lidí (oni tomu říkají město bez
aut, ale pokud je auto používáno, je používáno lidmi) prostor a začnou reálně
konat, hrozí Praze dopravní kolaps. A to ještě mnohokrát horší, než jaký téměř
každý prožívá třeba Plzeňská ulice na Smíchově od té doby, co byla rekonstrukcí
zdeformovaná.
 |
| Současná podoba Táborské ulice a jjejího nebližšího okolí. |
V době, kdy oblast Pankráce, Budějovické a Brumlovky v
Praze 4 zažívá už několik let developerský boom, v době, kdy všechny volné
plochy v těchto lokalitách ustupují velkým kancelářským a (snad i) obytným
komplexům, a je tedy logické, že už tak vysoký provoz se během několika málo
měsíců ještě zvýší a bude se hodit každý další nápad, jak oblast udržet
průjezdnou, chystá se pražský magistrát spáchat doslova znásilnění.
 |
| Návrh na novou podobu, který sice nakonec Praha 4 (prozatím) zamítla, ale magistár ho překvapivě schválil. |
Finálním cílem je z nejfrekventovanější pražské ulice –
5. května, která se Nuselským mostem mění v Legerovu a Sokolskou – nechat zmizet
automobilovou dopravu. To není nadsázka. To je skutečný politický plán Petra Štěpánka, současného starosty Prahy
4. Největší městská část sice nakonec zamítla teroristický nápad Zelených zasypat
Táborskou ulici pod magistrálou a přesunout tramvaj právě na magistrálu. Jenže pražský
magistrát tohoto zamítavého stanoviska záhadně nedbal a ta zrůdnost je pořád
v plánu. K tomu si můžeme přičíst naprosto negativní vliv na široké
okolí, protože taková dopravní prasárna se bez strašných komplikací
v dalších částech města nemůže obejít.
A nezapomeňme na další zběsilost, kterou Praha 4 plánuje.
Modré zóny. Jo, čtete správně. Po té, co developeři postupně dokončují
jednotlivé stavařské projekty a (opět) lze předpokládat, že do těchto lokalit
budou mířit i lidé bez přístupu do podzemních parkovišť, připravuje čtyřka plán
na plošné výpalné za parkování.
 |
| Stane se Praha labyrintem modrých zón? |
Nejabsurdnější na posedlosti omezovat lidem vybraný druh
cestování je to, že v dříve relativně bezproblémových místech, kde
kvůli agresivním úpravám jdoucím proti potřebám a pohodlí občanů najednou nelze
nově parkovat, místní vyzývají k nápravě ty politiky (co jim taky jiného
zbývá?), kteří ty dopravní komplikace způsobili, resp. schválili nebo dokonce vymysleli.
A ti samozřejmě nevymýšlí nic dlouhodobě smysluplného a pravidla pro parkování naopak
dál zpřísňují. Tu dalším zpoplatněním, tu dalším omezením, kdo kde kdy parkovat
smí a kdo kde kdy ne.
Lepší být cíl než tranzit
V Praze je to v posledních letech pravidlem. Radní
dávají všem najevo, že o městský ruch, díky kterému se můžou zlepšovat i
existenční podmínky pro místní živnostníky, nemají zájem. Místem, kde nelze
zaparkovat, lidé logicky buď jen projíždí do vlídnější cílové lokality nebo se
mu úplně vyhýbají. Není se pak co divit, když pro nedostatek zákazníků
jednotliví podnikatelé z nenavštěvovaného místa odcházejí. Člověk by
přitom čekal, že zájem městských částí bude přesně opačný – nastavovat co
nejpříznivější podmínky k činnosti i k žití.
Je zarážející a vlastně i nebezpečné, že v případě
problematického parkování je i v roce 2017 přístup tak moc zpátečnický. Než
hledat přijatelnou a dlouhodobě udržitelnou variantu, radši to všem co nejvíc
zkomplikovat, aby bylo jasné, že přijatelně to nejde.
Ostatně, není snazší (a zároveň zákeřnější) nástroj na
kasírování občanů než zdanění něčeho, čeho se lidé nevzdají ani když radnice
dělají všechno proto, aby bylo velmi komplikované to používat - pohodlí
individuální dopravy. Tedy svých automobilů.
Výsledek? Minimum možností zaparkovat pro zákazníky a
návštěvy, drahé parkování pro rezidenty, další dopravní komplikace, nulový
zájem radnic problém řešit jakkoliv smysluplně, protože co? Protože auta do
města přece nepatří a do jejich městské části už vůbec ne.
Kdo by to byl kdy řekl, že jeden z největších vynálezu
lidstva – automobil - bude tak zatracován a každý, kdo automobil vlastní nebo
dokonce používá, bude považován za třídního nepřítele, kterého je nutné se
zbavit.
