Řidiči a majitelé aut, jste zločinci!

Jsem zločinec. Protože podle nich je zločin sednout za volant a chtít jet z bodu A do bodu B. Obzvláště v Praze. Jsem prostě zločinec. Ani nemusím nic ukrást, stačí nastartovat auto a rozjet se. Kdo by to byl ještě před několika lety řekl, že vlastnit auto, natož chtít autem jezdit, bude v roce 2016 podle mnohých v podstatě zločin.

Auta jsou nadbytečný přežitek a do Prahy nepatří, slýcháme nebo čteme už několik let od ekoteroristů ze sdružení Auto*Mat a Strany zelených a jejích příznivců poschovávaných i v různých jiných politických subjektech. Vždycky, když se podobná myšlenka někde objeví, pomyslím si – ok, když auta nepatří do města, asi teda patří do přírody. Nebo kam jinam? 

Centrum Prahy by mělo být pro osobní auta uzavřeno. Kdo tam potřebuje, má využít MHD, bicykl nebo jít pěšky, slýcháme od těch samých a také od lidí, kteří auto nepoužívají, protože ho (ať už z principu nebo že si ho nemůžou dovolit) nemají nebo ho používají jen, když jednou za týden jedou na větší nákup nebo na víkend pryč. Vždycky, když se podobný diktátorský postoj objeví, vybavím si české zámky, hrady a nejrůznější další turistické atrakce. Jejich okolí bývají osobními auty doslova obsypána, i třeba když v pěším dosahu je vlaková nebo autobusová zastávka. Říkám si – aha, v Praze auta odmítáme jako nežádoucí vetřelce, ale na své výlety po krásách krajů českých jejich pohodlí využíváme velmi rádi.

Řidičů je víc, přesto mlčí 

Je to podivné. Ačkoliv je aktivních řidičů bezesporu mnohonásobně víc než těch, kteří proti automobilům zákeřně brojí, necháváme si zásahy do silničního provozu bez protestů líbit.  Čím to je, že v zemi, kde se motorismus těší tak velké oblibě a kde je dlouholetou módou kritizovat kvalitu silnic a práci silničářů, se už dávno nezvedla obrovská vlna odporu proti všem postupně aplikovaným dopravním prasárnám? Jakoby řidiči nevěřili sami sobě. Jakoby uvěřili tomu, že potřebují být regulovaní, co nejvíc omezovaní a, samozřejmě, hlídaní. Jakoby věřili, že ten tlak omezovačů snad někdy povolí. To se velice mýlí. Nepovolí. Nikdy. Naopak. Nebudou-li odstaveni, bude jenom hůř. Důkazů jest mnoho.

Stačí se po Praze rozhlédnout a každý, kdo hlavní město aspoň trochu zná, dobře ví, kde všude nějaká omezení v uplynulých několika letech vznikla a kde se chystají další. Zpravidla se tak stává v rámci velkých rekonstrukcí nebo jednoduše politickým rozhodnutím. Takových míst po Praze, kde došlo k nesmyslnému omezení provozu, jsou už desítky, ne-li stovky

Zablokované Dejvice 

Začít můžeme tím momentálně nejvíce medializovaným, šíleným požadavkem radnice Prahy 6 uzavřít výjezd z tunelu Blanka do Svatovítské ulice. Důvodem má být katastrofální dopravní situace kolem Vítězného náměstí. Jenže ta dopravní kalamita tam nevznikla jen tak ze dne na den a rozhodně ne jenom kvůli momentálně uzavřené Korunovační. Ta kalamita tam vznikala několik let a je to práce radních. Abychom se zorientovali, je dobré si pár věcí připomenout. A nezbývá mi, než to vzít ze široka. 

Víte, že třeba Podbabská ulice ještě před cca 19 lety byla obyčejná úzká silnice s jedním pruhem pro každý směr? Víte, že kvůli jejímu rozšíření – tedy z důvodu zvyšování plynulosti provozu – na čtyři pruhy tam kdysi bourali domy? Několik krásných let pak fungovala mezi Suchdolem (a Roztokami) a Dejvicemi pohodlná čtyřproudovka. Vzpomínám, že takových příjemně širokých komunikací se pak podařilo vybudovat více. Praha se snažila být dopravně přívětivé město. Jasně. Dopravní zácpy byly, jsou a vždycky budou otravné (a měli by je zakázat). Ale snad budete souhlasit, že mnohem výhodnější je mít pravidelné dopravní zácpy na několika komplikovaných místech než různými nesmyslnými opatřeními postupně všude omezovat plynulost dopravy a tím vytvářet nové potíže i tam, kde dřív nebyly. A přesně to je praxe posledních let. Téměř jako houby po dešti se průběžně objevují nová omezení nebo rovnou zákazy vjezdu. Výsledkem samozřejmě není méně aut v Praze. Výsledkem jsou neuvěřitelné komplikace pro všechny, kteří z nějakého důvodu potřebují nebo chtějí dát před MHD přednost osobnímu automobilu. Těch lidí jsou desítky, ne-li stovky tisíc. Je mi proto opravdu velkou záhadou, že se proti všem těm přibývajícím dopravním omezením ještě nikdo dostatečně hlasitě neozval, že není vidět žádná snaha je zarazit. Jakoby ti samí lidé, kteří na špatnou průjezdnost nadávají, ji zároveň, kdo ví proč, chtěli.

Vraťme se k té Podbabské. Její potenciál nejen, že nakonec nebyl využit, ale hloupými regulačními zásahy ztratila všechny své původní výhody. I proto lze tuto nejdůležitější spojnici hlavního města s desítkami obcí severně od Prahy považovat za jeden ze symbolů boje zeleného sociálního inženýrství proti přirozenému vývoji potřeb společnosti, proti individuální automobilové dopravě a jako symbol zmařených šancí na dopravně přívětivou Prahu. Původně pohodlná dvouproudá silnice ve směru do města je už dávno opět pouze jednoproudá, navíc přerušovaná zúžením. Jeden pruh byl totiž (jak se stalo už automatickým zvykem) věnován autobusům a taxíkům.  

Přeregulované Vítězné náměstí 

Zákeřná posedlost ekomaniaků a radních šestky co nejvíc pražským a ještě více mimopražským zkomplikovat život se v Dejvicích v posledních letech rozrostla do obludných rozměrů.

Vítězné náměstí před sérií dopravních omezení z několika uplynulých let. Všechny čtyři vjezdy na kruhový objezd zde ještě před pár lety, tedy už za novodobého provozu, bývaly dvouproudé.

Patrně nejvíc zla bylo napácháno na Vítězném náměstí a v jeho okolí. Mnoho lidí jistě ještě pamatuje dobu, kdy se na kruhový objezd Vítězného náměstí jak z Jugoslávských partyzánů, tak ze Svatovítské (ze které se po její rekonstrukci stalo hrací pole pro „škatulata hejbejte se“) vjíždělo dvěma pruhy. To už dnes není pravda. 

Tramvajová točna a okolí v Podbabě před rozsáhlou rekonstrukcí.

Kdo ví proč vjezd na kulaťák ze zdola usekli do jednoho pruhu. Do toho se navíc musí z levého přejet, protože ten pravý až do onoho zúžení patří – jak jinak – autobusům. A vjezd od Prašného mostu je už delší dobu zúžen na jeden pruh. Vlastně se divím, že nějakou eko hlavu ještě nenapadlo nainstalovat tam pro jistotu semafory. (Nebo možná napadlo, ale naštěstí to neprošlo. Zatím.) A to nemluvě o tom, že mnozí jistě pamatují dobu, kdy byla na Vítězné náměstí průjezdná i Dejvická. 

Rozšíření travnaté plochy mělo za následek zúžení ulice
Jugoslávských partyzánů do jednoho pruhu.

Neopomeňme ani úpravu ze dvou na jeden pruh Jugoslávských partyzánů u křižovatky s Terronskou u bývalého hotelu Internacionál. Jakou eko hlavu to napadlo a proč sakra bylo při prodlužování tramvajové trati v Podbabě potřeba omezit průjezdnost pro silniční dopravu, přemýšlím pokaždé, když tím nešťastným místem projíždím. Takových prapodivných změn je v Dejvicích mnohem víc. Když před časem probíhala velká rekonstrukce tramvajového pásu na Evropské, nečekal jsem, že výsledkem bude zrušení odbočovacího pruhu do ulice Kolejní. A přeci se to, zcela proti logice věci, stalo. Všechny tyto jednotlivé regulace mají jediný výsledek: Zhoršení plynulosti provozu. A mohli bychom pokračovat. Ale abychom se nevěnovali jen dopravními omezeními zabarikádovaným Dejvicím. Praha 6 v tomto agresivním tažení proti individuální dopravě není zdaleka osamocená.

Před rekonstrukcí tramvajového pásu na Evropské
existoval odbočovací pruh do ulice Kolejní.
Místo něj byl rozšířen už tak široký chodník?

Zdeformovaná Plzeňská

 

Před rekonstrukcí tramvajového pásu na Evropskéexistoval
tento odbočovací pruh. Proč musel zaniknout?

Pravděpodobně ještě výraznějším tragickým symbolem boje odpůrců aut proti všem řidičům, je Plzeňská ulice na Smíchově. Do nedávna víceméně svižná (jasně, silný provoz tam byl vždycky) dvouproudá ulice, do které se pohodlně vejde i tramvajový pás, je od poslední rekonstrukce zdeformovaná tak, že řidičům nezbývá než se držet v pravém jízdním pruhu, protože ten levý se každých několik metrů změní v odbočovací a několikrát zanikne. Zde se ironicky už jen divím, že do toho zúžení ještě nepřimalovali dnes tolik módní cyklopruh.

Regulační šílenství na Praze 4 

 

A ve výčtu uskutečněných nápadů na omezování, tedy, jak oni tomu rádi říkají, zklidňování dopravy můžeme pokračovat. Pod taktovkou zelených ekomaniaků dochází k nepochopitelným zásahům do silničního provozu například i v Praze 7 a 4. Starosta čtyřky Štěpánek ani neskrývá, že jeho záměrem je individuální dopravu na čtyřce omezit na minimum. Například chce úplně zrušit magistrálu, nejlépe bez náhrady (tisíce lidí, kteří ji využívají, ať si trnou), protože auta jsou zlo. Jeho plán je údajně pokrokový. Zasypat část ulice Táborská, která vede pod magistrálou a z fungujícího mimoúrovňového křížení udělat klasickou (samozřejmě) světelnou křižovatku. Jo, to je ten plán na zkultivávání prostředí. Co na tom, že by v místě zaniklo několik desítek parkovacích míst. Cílem Prahy 4 je mít městskou část bez aut. Vy, kdo máte auto, padejde odtud! Než se jim ta prasárna podaří, zatím Praha 4 svým občanům nebezpečně komplikuje život alespoň dílčími zásahy. I zde, podobně jako v Dejvicích, jde o dlouhodobější vývoj. 

Řidiči nejsou vítaní

Před pár lety proběhla kompletní rekonstrukce ulice Michelská. Přibyly dvě v podstatě zbytečné světelné křižovatky (které jsou v plném provozu i v jednu v noci, a to i o víkendech). Kvůli rozšíření chodníku zaniklo na začátku Ohradní ulice asi 8 parkovacích míst. Je sice hezké, že nově světelná a na ostrůvky rozkouskovaná křižovatka Michelská – Ohradní dostala odbočovací pruhy. 

Pohled na vjezd do ulice Ohradní z křižovatky s Michelskou a nově instalované jednosměrky.

Jenže následně se čtyřka z prapodivných důvodů rozhodla obyvatelům (horní) Ohradní život zkomplikovat ještě víc a ulici zcela absurdně zjednosměrnila. Místo toho, aby – když už tu obludnou křižovatku postavili – sloužila celé části tamního sídliště a samozřejmě rodičům vozících děti do školy, slouží dva odbočovací pruhy jen dvěma prvním panelovým domům hned u křižovatky. Dál už vás značky nepustí. Takže, aby se lidé žijící ve třetím paneláku od křižovatky mohli dostat domů, musí projet celým sídlištěm odshora. Vskutku efektivní zklidňování provozu, co říkáte? Radnice čtyřky toho má za posledních pár let na svědomí mnohem víc. Na mnoha místech městské části došlo, podobně jako v Dejvicích k zúžení silnic. Tu dostal prostor cyklopruh (např. ulice Olbrachtova), tu došlo k rozšíření chodníků. 

Křižovatka Michelská/Baarova před zúžením kvůli vybudování
předchodu pro chodce.

 

 

Reguluj, omezuj, vládni

Tragikomický osud potkal ulici Michelskou u autobusové zastávky Jemnická ve směru na Kačerov. Radní čtyřky usoudili, že dva pruhy jsou pro vytíženou komunikaci zbytečný luxus. Nejprve si umístěným ostrůvku a jaksi zbytečným odbočovacím pruhem pohráli s křižovatkou Baarova, aby následně zdůraznili přechod pro chodce tím, že rozšířili cíp chodníku a tím pravý jízdní pruh definitivně obětovali.

Nový přechod pro chodce v Michelské, kvůli kterému
byl obětován jeden jídní pruh.

Chodníky radní čtyřky vůbec milují. Rozšíření se dočkal taky chodník (po kterém chodí asi tak 10 lidí za den a z jehož středu se co pár metrů tyčí mohutná lampa) ve zrekonstruované Bělehradské. Samozřejmě to znamenalo zúžení silnice a zánik mnoha parkovacích míst. Nebo nepochopitelné zrušení jízdního pruhu kolem tramvajové zastávky Nuselské schody ve směru na I. P. Pavlova. Tam nyní musí řidiči jezdit skrz zastávku. Však jistě, bezpečnost především. A momentálně probíhající kompletní rekonstrukce Nuselské a na ní navazující U Plynárny? Nezbývá než s napětím čekat, co z původně relativně průjezdných ulic zbude. Rekonstrukce vozovek je pro město asi nejsnadnější cesta, jak někde průjezdnost omezit nebo úplně zastavit. Zatímco dřív jsme se nemohli dočkat, až nějaký rozkopaný úsek bude opravený a opět průjezdný, dnes trneme hrůzou, jak a zda průjezdný po rekonstrukci vůbec bude.

Z části Dostihové se kvůli upřednostnění cyklopruhu stala jednosměrka.

Šikanujeme vás, protože můžeme

 

Můj nejčerstvější objev podivné změny v dopravní úpravě je v Chuchli, konkrétně v ulici Dostihová, kousek od výjezdu ze Strakonické. Tou ulicí už tak snadno, jako dřív, neprojedete. Proč? Protože radní zde těsně před železničním přejezdem zjednosměrnili asi 30metrový úsek a jízdní pruh, místo všem dopravním prostředkům, věnovali pouze bicyklům. 

Všichni ostatní musí toto místo absurdně objíždět ulicemi Starolázeňská a Mezichuchelská, aby mohli pokračovat buď přes koleje dál tou samou Dostihovou směrem na Barrandov, nebo vedlejší Radotínskou.

Řidiči, zejména ti, kteří to tam neznají, musí krátký jednosměrný úsek nově takto ubjíždět.

  Ani Řepy své občany nijak nešetří 

Parkující auta nikomu a ničemu nepřekážela. Křižovatka
byla bez problémů průjezdná všemi směry.

 Další takový naschvál, který pražští radní těm strašným a zlým motorismům udělali, je k vidění v Řepích na křižovatce Bendova - Bazovského. Aby obyvatelé sídliště neparkovali mezi středovými travnatými pásy, přesto, že tím nijak nekomplikovali dopravu, radní, nejspíš ve spolupráci s Městskou policií řekli „ne“ a plochu, na kterou se vešlo možná až 10 aut,  nechali osadit těmi směšnými zelenými sloupky, které se objevují všude, kde se radní rozhodli občanům život aspoň trochu zkomplikovat. Tragikomedie je v tom, že plocha veřejného prostranství o asi 20 nebo 30 m² tak zůstává neužitelná. Škoda, že jediné, k čemu se radní umějí odvážit, je žití ve městě nějak komplikovat. Škoda, že je místo dalšího omezení nenapadlo nabídnout zmíněnou nebo nějakou jinou nevyužitou plochu třeba k výstavbě chytrého robotického parkování. 

Přesto městská část řekla ne, tady parkovat nebudete a pro jistotu
místo zablokujeme. Že to vypadá příšernně, nám nevadí.
Hlavně, že tu nejou auta!

Tohle hloupé zablokování křižovatky je přitom v podstatě nic oproti tomu, jak zásadní negativní zásah do dopravní obslužnosti obyvatele Řep pravděpodobně čeká. Na stole totiž podle všeho je reálná varianta zrušit v Řepích čtyřproudovou Slánskou. V rámci toho jejich úžasného zklidňování dopravy z ní má být něco mezi zelenou oázou a městským bulvárem podobně, jako to má v plánu s magistrálou starosta Štěpánek na Praze 4.

Socialisti a Zelení občany s auty v Praze nechtějí 

Samozřejmě se není vůbec co divit. O násilné regulaci přirozeného žití a chování obyvatel Prahy i mimopražských je celá současná doktrína ovládající jak městské části, tak samotný magistrát. Podle radního Dolínka nemají mimopražští do hlavního města autem vůbec jezdit. To zopakoval několikrát. 

Člověk jen zírá, jak silný boj proti automobilové dopravě je v roce 2016 veden. V době, kdy rodiny a domácnosti mívají obvykle dvě a více aut, podle toho, kolik plnoletých v nich žije. V době, kdy lidé za prací dojíždějí i desítky kilometrů. V době, kdy všeobecný zájem o motorismus stále roste, kdy automobilový průmysl zaměstnává tisíce lidí, kdy spotřební daň z pohonných hmot patří mezi (vysoké) důležité příjmové položky státního rozpočtu. To všechno v době, kdy v Praze přibývá staveb všeho druhu a je rozumné předpokládat, že mnoho jejich návštěvníků i ze zahraničí bude potřebovat cestovat autem. Proto by Praha měla naopak dělat vše proto, aby byla lákavým místem k životu i k obchodní či turistické návštěvě se vším všudy. Místo toho se nás průběžně snaží za každou cenu přesvědčit, že je špatný každý, kdo z jakéhokoliv důvodu jezdí po městě autem. Sobec je údajně každý, kdo místo MHD chce využívat vlastní možnosti přepravy.

Jistě jste už slyšeli, co za nápad hodlá uskutečnit městská část Praha 7. Zkoušeli jste někdy jet třicítkou déle než několik nutných a otravných vteřin? V té „rychlosti“ se skrývá víc negativ, než si její obhájci umí uvědomit. Je na místě otázka, jestli si od této další absurdní regulace Praha 7 ve skutečnosti neslibuje úbytek aut na svém území. Jestlipak si paní a páni chytří radní uvědomují, že s kvalitní dopravní obslužností stojí a padá kvalita každodenního života?

Ostatně, zločin jménem modré – dnes vlastně už tzv. parkovací – zóny jest toho ideálním důkazem. Když je někde extrémně problematické parkování, ale jet autem prostě potřebujete, tak holt pojede někam jinam, kde můžete pořídit podobně, ale zaparkujete snáze. Že místo přizpůsobení se potřebám občanů například výstavbou parkovacích domů nebo podzemních garáží městské části volí raději namalování modrých pruhů, je z jejich pohledů samozřejmě logické. Je to snadnější, levnější a – a to hlavně – výnosnější. Jak dlouho se ale asi radní, kteří to modré zlo v jednotlivých městských částech prosadili, ve svých funkcích udrží než občanům konečně trpělivost a dají všem těm naše peníze sosajícím omezovačům jasně najevo, že takhle si příjemné a prosperující žití v hlavním městě nepředstavují?

Jak dlouho bude Pražanům trvat, než se odváží si přiznat, že spoustou ulic ve městě se už nějakou dobu projíždí mnohem komplikovaněji než dřív a mnohde se nedá projet už vůbec?

Jak dlouho si Pražané nechají líbit tu zelenou, k prosperující společnosti nepřátelskou doktrínu, že jezdit autem není normální? Co je teda normální? Mlčky akceptovat všechno, co Štěpánek, Dolínek, Stropnický nebo Krnáčová, případně auto-Filler-mat vyplodí?

Ale no tak. Praha má přece na víc. Pražané si zaslouží město prosperující, nikoliv přeregulované.