Reakce na text pana Hlavenky: Nejde o nákupy, jde o svobodu

Text Jiřího Hlavenky, ve kterém obhajuje zákaz činnosti pro vybrané podniky v některé dny (oni tomu říkají zákon o omezení doby velkých prodejen) je plný demagogie, překrucování a protiřečení si a ač to normálně nedělám, tentokrát jsem si řekl, že na to zareaguji. Sice jsem na to téma již jeden text napsal, ale byl pojatý jinak, takže teď reakce na pana Hlavenku.

J.H.:

V parlamentě je znovu na stole zákon o omezení prodejní doby velkých prodejen (typicky řetězců) o státních svátcích. Ač to není zásadní problém naší doby, přesto to, jak zákon dopadne, je důležitým indikátorem vyspělosti naší společnosti. Já jsem názoru, že existence takovéhoto zákonného nařízení je naprosto správná. Je k tomu ale potřeba argumentace a vypořádání se s častými námitkami.

Má reakce:

Za prvé je nutné říct, že bych snad i souhlasil s tím, že to není zásadní problém naší doby. Je to jeden z příznaků hlavního problému naší doby, což jest postupné omezování svobod. Fascinuje mě, jakým obloukem jsme se z nabývání svobodny v 90. letech vrátili zpět do socialismu. Opět mají rozhodovací i názorovou moc lidé, kteří mají tu sprostou drzost ostatním diktovat, jak mají žít. Nakupování je součást žití a nikomu není nic do toho, jaký život vedu. Jestli vedu denní nebo spíš noční život. Nikomu není nic do toho, jestli chci jít na nákup ve středu po práci, v pátek nad ránem nebo – jsem-li pracovně vytížený – kdykoliv, když mi to zrovna vyjde. Jediný, koho to má zajímat, je majitel obchodu, kterému udělám tržbu. Ani pan Hlavenka, ani paní Gajdůšková, ani pan Bublan nemají mít právo určovat, kdy které obchody smí mít otevřeno a kdy ne. Podstata věci není možnost nakupování, ale obrana svobody.

A teď už k jednotlivým bodům.

J.H.:

1) Maloobchod prý přijde za každý takový den, kdy budou mít řetězce zavřeno, o 700 miliónů korun. 
a) Za prvé je toto tvrzení úplný bullshit, protože vychází z toho, že si retail vypočte průměrnou denní tržbu a řekne, že když ten den bude zavřeno, tak tato tržba nebude. Lidé pochopitelně nakoupí v jiné dny - je fakt, že jsme už konzumní společností dost zblblí, přesto ale víme, že když se v některý den například nedostaneme do supermarketu, nakoupíme si do zásoby. 

Má reakce:

Nevím, o kolik maloobchod tvrdí, že přijde a nepovažuji to za podstatné. Podstatné je, že kvůli zakazovačům nebudou mít ty vybrané obchody tržbu žádnou, ať to má být sto nebo sto tisíc korun. Jak by se asi zakazovači tvářili, kdyby jim za každý den pracovního volna byla o stovku nebo tisícovku snížena výplata?

Lidé si prý pochopitelně nakoupí jindy. Opět – co je panu Hlavnekovi do toho, kdy si kdo chce jít nakoupit? Lidé si prý nakoupí do zásoby. Jistě, pan Hlavenka je z lepší společnosti. Já osobně ale třeba znám lidi, kteří nemají ani televizi ani chladničku a nežijí ze žádných zásob, ale z toho, co si ten den cestou domu koupí. Když si nakoupí do zásob, tak se jim může jídlo zkazit, protože nemají, kde ho vhodně skladovat.

J.H.

b) Za druhé je půvabné, že kdyby k tomu nakrásně došlo, je to argument pozitivní a nikoli negativní. Nežijeme, abychom nakupovali; nakupování je nutnost, ale ne radost (byť se nás prodejci snaží usilovně přesvědčit o opaku). Protože že kvůli zavřenému dni o svátcích nebudou lidé umírat hlady když na na Hypernově bude roleta, lze toto (proklamované) snížení tržeb vnímat jako pozitivní jev: lidem zbude víc peněz na to, aby si za to koupili například vstupenku do muzea, na koncert, věnovali jej na charitu nebo dali na splátku své hypotéky.

Má reakce:

b) Nakupování prý není radost, ale nutnost. Tento argument mě opravdu rozesmál. Pan Hlavenka možná žije v nějakém genderově nevyváženém ryze mužském světě. V tom mém světě žije spousta žen, které nakupování milují. Věřte nebo ne, nakupování miluje i spousta mužů.

Lidem prý zbude víc peněz na „něco jiného“. Pan Hlavenka chce společnost regulovat, aby své peníze utrácela za věci, které on považuje za hodnotné. Kdo chce utrácet podle svého uvážení, je samozřejmě konzumní barbar.

J.H.

c) Pokud někdo tak miluje nakupování, máme pro něj řešení. Může si to vynahradit v jiné dny, kdy přijde do Tesca vždycky hned po práci a zůstane v něm až do zavíračky.

Má reakce:

Nerad bych se opakoval, ale věčná Hlavenkova snaha regulovat společnost tím, že něco lidem milostivě povolí v zájmu budovatelských představ, je skutečně roztomilá.

J.H.:

d) A za čtvrté, snaha poslanců aby se měly největší korporace jako v bavlnce, mě skutečně k slzám nedojímá.

Má reakce:

Zájem, aby se korporace měly jako v bavlnce, mě taky nedojímá. Dojalo by mě ale, kdyby se stát stále nechoval jako nadrodič a nechal lidi žít podle jejich představ, ne podle představ těch, kdož jsou zrovna u moci.

J.H.:

2) Lidé o svátcích pracují rádi (!). Je to pochopitelný argument od pravicových politiků, kteří o svátcích ještě nikdy nepracovali, takže to znají z vlastní zkušenosti. Problém není v rádi-nerádi, ale že nemají na výběr: pokud supermarket přijímá prodavačku, je v úvazku zahrnuta povinnost směn i o svátcích. Není z toho úniku a není volby, je to povinné břemeno spojené s touto prací.

Má reakce:

Nejsem politik. Od té doby, co je za pravicovou označovaná TOP09, se necítím být ani pravičák. Jsem zvyklý pracovat o víkendech, o svátcích, v noci, zkrátka kdykoliv, když to mé profesní zaměření vyžaduje. Ne vždy z toho mám radost, někdy mě to fakt štve. Požadovat kvůli tomu pro mého aktuálního zaměstnavatele zákaz činnosti v nějaké vybrané dny, by mě nenapadlo. Buď tam pracovat chci a práci v pro někoho nestandardní dobu akceptuju nebo tam pracovat nechci a hledám uplatnění jinde. Jelikož socialisti trh práce tak zdeformovali, že práce spíš není než je, je pro mě pořád lepší pracovat i v dobu ne zrovna příjemnou než práci vůbec nemít. Je největší paradox, že místo toho, aby stát uvítal, že firmy nabízejí pracovní příležitosti, tak se snaží ty pracovní příležitosti omezovat.

J.H.:

3) Jedná se pouze o nejvýznamnější svátky, nikoli o neděle: vánoční svátky, Nový rok, Velikonoce plus dva další svátky. Svátky mají v rytmu lidského života a zejména v rodinném životě velký význam: jsou to chvíle, kdy rodina nejen má být pospolu, ale též v drtivé většině případů chce být pospolu. Zákon jí to nenařizuje - pouze umožňuje.
Jestli poslanec ANO Ivan Pilný argumentuje, že "neví, jak ti lidé budou toho volného času využívat, jestli půjdou třeba na odborářskou schůzi", je to smutný případ zatmění rozumu u člověka, který býval před vstupem do vrcholné politiky soudný.

Má reakce:

Nejde vůbec o to, jakých konkrétních dní se takový zákaz má týkat. Jde o to, že se o nějakém omezování svobody podnikání na parlamentní úrovni vůbec jedná.

J.H.:

4) "Však policisté, hasiči, lékaři také musí mít o svátcích služby". V tom to právě je - oni musí, ale prodavačky nemusí. Policisté nemůžou říci: "bereme si volno, tak zloději a vrazi, prosím vemte si taky volno, pozítří na to zase společně vlítnem, vy budete utíkat a my vás budem honit". Lékař na JIPce nemůže pacientovi říct, aby si dal den oraz, že on si dá taky. Ale obchody být zavřené mohou - nikomu se nic nestane, nikdo o nic nepřijde.

Má reakce:

Obchody být zavřené mohou. Jistě, mohou. O tom žádná. Když ale slovo mohou změníme na musí - obchody být zavřené musí, protože je na to zákon – už jsme úplně jinde. A o tom to je.

Že nikdo o nic nepřijde, je nesmysl. Obchod přijde o případnou tržbu, zákazník přijde o radost/uspokojení/úlevu z nákupu. Ale jistě. Zákazník má na radost/uspokojení/úlevu z nákupu a vůbec z čehokoliv nárok jen tehdy, kdy to stát a lidé jako pan Hlavenka považuje za přijatelné.

J.H.:

5) Na malé prodejny to platit nebude, na velké ano. Proč, dává to smysl? Dává. Limit 200 m znamená, že otevřeny budou moci mít jen malé rodinné krámky, které jsou typicky provozovány rodinou, v rodinných domcích. Rodinné prodejničky jednak typicky "světí" nejen svátky, ale i víkendy (aniž jim to někdo nařizuje!) a představují vlastně ten přirozený rytmus života, práce a odpočinku - ano, takto by to vypadá, když nad vámi není korporát, který píše pravidla. Pokud se majitel a prodavač v jedné osobě svobodně rozhodne, že otevře krám i na Nový rok, aby si lidé z okolí mohli u něj doplnit zásobu kapalin, je to právě přesně příklad dodržení té individuální svobody rozhodnutí, o které liberálové tolik sní.

Má reakce:

U tohoto bodu jsem se na chvilku zamyslel. Něco mi na něm nesedělo a několik minut mi nebylo jasné co. A pak mi to došlo. V předchozích bodech pan Hlavenka zmínil, že když víme, že se v nějaký den nedostaneme do supermarketu, že si uděláme zásoby. Zmínil, že když se nedostaneme do supermarketu, že nám peníze zbudou na něco podle něj hodnotnějšího. Zmínil, že když obchody budou zavřené, nikomu se nic nestane, nikdo o nic nepřijde. Není to ve srovnání s jeho bodem 5 krásný několikanásobný protimluv?

Ono tedy ve skutečnosti nejde o to, kdy (nebo snad že) k nákupu dojde, ale kde a mezi kým k nákupu dojde.

Ta věčná touha socialistů ovládat společnost je vskutku kouzelná.

J.H:

6) "Kdo nechce pracovat (o svátcích), může si najít jinou práci". Jinými slovy: zaměstnavatel může vše - může třeba přikázat zaměstnancům chodit v řetězech, nebo s červenou páskou na rukávu pokud má žena zrovna svůj týden, může je otevřeně šikanovat a ponižovat, je to jeho svoboda a svoboda zaměstnance je jít jinam. Takhle to bylo myšleno? 
Ona tolik proklamovaná "svoboda volby" - tj. však tam nemusíš dělat, když se ti to nelíbí - je totiž velice iluzorní. Je-li to široko daleko jediná práce, kterou může žena s nevelkou kvalifikací vykonávat, žádná svoboda volby není.

Má reakce:

Tento bod už jsem rozebral v bodu 2. Zde jen doplním, že pracovní podmínky by měly být oboustranně férové a odsouhlasené. Nastupuju-li do zaměstnání, nejprve se přece informuji o pracovní době, pracovní náplni atd. Obojí by mělo být uvedeno v pracovní smlouvě. Pokud nastupuji do zaměstnání, kde z podstaty činnosti firmy funguje nepřetržitý směnný provoz, je moje chyba, pokud jsem si to nezjistil předem nebo pokud jsem si myslel, že mě se to nebude týkat. Pokud se mi práce na směny nezamlouvá, nebudu se do takové práce hlásit.

J.H.:

7) Je to "nesystémový zásah do tržního prostředí". To je takový oblíbený argument proti čemukoli, není ale pravdivý. Vtip je v tom, že to je právě zásah hluboce systémový, upravující nepřirozený (viz výše) "systém", který vznikl jen z povelu a tlaku korporátů, nikoli přirozeným tržním prostředí (které neexistuje).

Má reakce:

Na tohle nemám opravdu co říct. Souhlasím, že zákaz prodeje je zásah hluboce systémový. V čem má být centrální regulace chování společnosti přirozená, mi ale stále uniká.

J.H.:

8) Obzvláště důmyslným argumentátorem je pán jménem Simeon Karamazov, poslanec za ODS a děkan pardubické FEI (!). 
Říká, že to je "útok na naši svobodu" - zatímco natvrdo přikázání prodavačkám pracovat ve dnech pracovního volna útokem asi není.
Říká, že zákon jím "nařizuje lidem co mají dělat o svátcích" - nikoli, zákon pouze říká, že něco o svátcích skutečně dělat nemusí (ale mohou, pokud chtějí).
Říká, že "stát by měl postihovat jednání, které je škodlivé" a myslí tím, že to, když nakupujeme ve svátek, škodlivé není. Opět ale poněkud pozapomíná na ty prodavačky a jejich rodiny; pro ně to právě škodlivé je.
Pan Karamazov představuje ideální případ neoliberála, tedy člověka, který ze všeho nejvíc ctí svobodu - tedy svobodu svou, která se neohlíží na svobodu ostatních. Pokud je jeho svoboda vrchovatě naplněna, je naprosto v pořádku, že mu ostatní povinně a nesvobodně slouží. Zřídkakdy se to ukáže takto pěkně nasvícené: ten, kdo "hlásá svobodu", je pouze ultimátní egoista. Dík za takového děkana.

 

Má reakce:

Tento bod je podle mě čistá demagogie. Nebudu řešit pana Karamazova z ODS. Budu řešit ty prodavačky. Dá se říct, že obdivuju každého, kdo vydrží sedět hodiny za kasou, markovat zboží a poslouchat pípání čárového kódu a nezblbnout z toho. Jenže ať si to pan Hlavenka přizná nebo ne, i na tuto pozici se ti lidé přihlásili dobrovolně. A pokud ne dobrovolně ve smyslu, že lepší práci v okolí svého bydliště nesehnali, není to vina majitele obchodu, ale mizerné situace na trhu práce. A tu nezpůsobili obchodníci, ale politici. Tím, že těm prodavačkám práci vezmou, tu situaci nezmění, nezlepší.

J.H. závěrem:

Proč je tanto zákon důležitým indikátorem? Protože na něm lze velmi pěkně ilustrovat vztah mezi státem a podnikáním. 
Podnikání čili trh je zásadní a nezastupitelné; vytváří hodnoty. Ale má současně velkou tendenci ke zneužívání svého postavení - své moci a svých peněz, protože podnikateli nejde o obecný prospěch, ale jen prospěch svůj, a tyto dva "prospěchy" bývají velmi často v kolizi. Proto je zde stát, který zasahuje a dbá na to, aby ta slabší strana (tedy spotřebitel, zaměstnanec, malý obchodní partner proti korporátu, malá prodejnička vůči gigantickému řetězci) byla aspoň rozumně chráněna. 
Podstatné ale je, že stát není nějakým neutrálním prostředníkem mezi korporátem a spotřebitelem, neutrálním sudím jako na hokejovém zápase. Toto je mylný postoj, který bohužel často nastává. Neutrální sudí mezi korporátem a spotřebitelem je jako neutrální sudí mezi vlkem a stádem ovcí, který dbá na to, aby si každý přiměřeně přišel na své. Chránit lze jen jednoho a stát si musí vybrat občany, neboť ty on zastupuje. A že hájení zájmů spotřebitele či malých firem jde proti zájmům korporací - no samozřejmě že jde a není na tom nic špatného. Je to jen vymezení hřiště a pravidel hry: naučte se hrát, nebo odejděte. Ale nebojte se, oni se to naučí a velmi snadno.

Rozdíl mezi Českem a například Rakouskem (kde je navíc zavřeno nejen o pár největších svátcích, ale i v nedělích a v sobotu se končí dříve) je totiž právě v rozdílu uchopení "tržního prostředí" a role státu. Neoliberálové rádi říkají, že v Rakousku je "socialismus"; pokud tedy socialismus je, že v zemi je třikrát vyšší mzda než u nás, zaměstnanci pracují menší počet hodin než u nás, Vídeň vítězí v anketách jako nejlepší město k žití, lidé nemají pocit že stát je buzerační nepřítel, právní stát a ochrana soukromého vlastnictví na rozdíl od nás plně funguje a podmínky k soukromému podnikání jsou výrazně lepší než u nás.... není teda tenhle socialismus nějaký podezřele dobrý?

Má reakce:

V závěru se pan Hlavenka pěkně po socialistsku odvázal a smíchal několik zcela různých věcí dohromady. Nevím, zda záměrně nebo proč, ale pojďme na to.

- Tendence ke zneužívání svého postavení mohou mít a mívají lidé (především politici), nikoliv trh.

- Trh je prostor směny a jen takové směny, kterou si lidé mezi sebou domluví

- Dojde-li ke směně nedobrovolné (krádež, podvod, vydírání apod.), jedná se o trestný čin a jeho pachatel má být potrestán.

- Nemá být trestné v libovolný den dobrovolně nabízet své služby. Trestné mají být pokusy o zakazování nabízení služeb.

- Úlohou státu nemá být dobrovolné směny mezi lidmi kontrolovat, omezovat natož zakazovat.

- Úlohou státu naopak má být chránit občany v případě, že jsou někým proti své svobodné vůli poškozováni na zdraví či majetku. Svobodné rozhodnutí občana vstoupit do obchodu, kdy on uzná za vhodné a svobodné rozhodnutí utratit tam libovolnou sumu peněz, je jeho svobodné rozhodnut, nikoliv poškozování jeho zdraví či majetku proti jeho vůli zlým obchodem.

- Úlohou státu nemá být jakkoliv zvýhodňovat jakoukoliv část soukromého sektoru před jakoukoliv jinou.

- V zájmu státu má být nastavit a udržet férové prostředí, kde pro všechny zúčastněné platí stejná pravidla. To samozřejmě nemůže znamenat, že všichni budou stejně úspěšní, že všichni budou stejně spokojení. Někomu podnikatelský záměr vyjde a z malé firmy se stane velká. Někomu podnikatelský záměr nevyjde, buď zkusí podnikat v jiném odvětví, nebo svou malou firmu zavře a půjde pracovat do nějaké úspěšné firmy. To není diktát korporátů, to je přirozený trží vývoj. Stát trpící spasitelským syndromem s tím může dělat (a naneštěstí dělává) leda to, že do té neúspěšné firmy dává peníze a tvrdí, že tím podporuje tržní prostředí.

Opak je pravdou.

Jediný efektivní způsob, jak stát může tržní prostředí podporovat je, že do něj bude co nejméně zasahovat.