Nekriminalizujme, obdivujme

Co podnikatel/živnostník, to zloděj nebo aspoň podezřelý, snaží se politici s plnou podporou médií dlouhodobě přesvědčovat veřejnost s tím, že je potřeba jim (živnostníkům) činnost průběžně komplikovat (asi aby neměli prostor být úspěšnější), bedlivě na ně dohlížet a hlídat je. A živnostníkům nezbývá než se všem šíleným přibývajícím výmyslům pánů zákonodárců, jakkoliv se jim nelíbí, přizpůsobovat nebo se životností skončit. Přitom by to mělo být přesně naopak.

„Podnikání a tvoření je v nás lidech, ne ve státu,“ prohlásil Živnostník roku 2016, šperkař David Lomos. Ta věta nesmí zapadnout. Je v ní úplně všechno. A je obrovsky důležité, že zaznívá od úspěšného člověka zrovna v době, kdy vliv státní moci nad soukromým sektorem po 27 letech opět zesílil do obludných rozměrů. V době, kdy místo toho, aby podnikaví, na státu nezávislí lidé byli uznávaní a obdivovaní, je podnikání kriminalizováno a stát dává nejrůznějšími způsoby veřejnosti najevo, že živnostníci jsou pro něj škodná a podnikatelům nevěří. Přitom jen a pouze soukromý sektor je zdrojem prostředků, které nejen, že stát udržují v chodu, ale hlavně které umožňují zákonodárcům místo nějaké smysluplné činnosti vymýšlet nová omezení a podnikatelům, potažmo celé společnosti víc a víc komplikovat život. Jaký to paradox, že?

Soukromí vs stát  

 

Dostali jsme se do tak zvláštní doby, že dřívější oblíbené „co není zakázáno, je povoleno“ se velmi rychle mění na „co není povoleno, je zakázáno.“ Někomu to může připadat jen jako hezká slovní hříčka. Ve skutečnosti je to zásadní rozdíl mezi šancemi, možnostmi a příležitostmi k individuální prosperitě bez nebezpečí politického diktátu a tím vším ostatním, co představuje nesvobodu.

K úspěšnému podnikání a prosperitě je svoboda nezbytná. Jak jinak uspět na trhu než odlišením se od konkurence? Jak jinak se odlišovat od konkurence než (kromě jiného druhu zboží/služeb) nabízet třeba jiný druh servisu a prostředí? Jak ale ve svém oboru docílit odlišnosti od konkurence, když možnosti odlišností jsou legislativou nepochopitelně omezované? Soukromý sektor nepotřebuje k fungování stát. Ale stát potřebuje k fungování soukromý sektor. To je fakt, který odmítají nahlas přiznat snad jen kovaní socialisti (poschovávaní ve všech politických uskupeních). Přesto se jim až překvapivě snadno daří veřejnost přesvědčovat, že bez státního dohledu to nejde.

Zákony nad rozum

 

Lidé se sice naučili vyžadovat kvalitu – základní prvek spotřebitelského chování, zároveň se ale nechali poněkud nešťastně přesvědčit, aby své dodavatele automaticky podezírali ze zlodějiny jen proto, že jejich konkurence nabízí údajně to samé o polovinu levněji. Je to o to pikantnější, že je zároveň běžné dodavatele těch levnějších variant podezírat z nekalých úmyslů za to, že u svých produktů nehledí na jejich kvalitu, ale jen zisk. A místo toho, aby nespokojenost s jedním dodavatelem (čehokoliv) dali najevo tím, že se rozhodnou obchodovat s jiným dodavatelem, vyžadují, aby všechno hlídal prostřednictvím zákonů stát.

Škoda, že si veřejnost tak málo uvědomuje, jak složité a nejisté je v tom byrokratickém blázinci, ve který stát za uplynulá léta nabobtnal, dodržovat všechny přibývající předpisy a zároveň udržet své živobytí.

Umění uživit se

 

Pustit se do vlastního podnikání a věřit, že váš podnikatelský záměr bude mít úspěch, je především velký životní risk. Nikoliv kvůli nejistotě, zda oslovíte dostatek zákazníků, ale právě kvůli nejistotě z legislativy. Dostali jsme se do doby, kdy nikdo neví, jakou novou prasárnu vláda na další omezení soukromého sektoru zrovna připravuje. I proto rozhodnutí vsadit na samostatnost a snažit se být úspěšný podnikatel, vyžaduje velkou odvahu a zasluhuje respekt. Ten, kdo i přes hrozbu nejrůznějších potíží a komplikací způsobených přibývajícími regulacemi, svůj podnikatelský (nikoliv dotační) záměr spustí, má být automaticky obdivován, nikoliv zpochybňován nebo dokonce podezříván.

Buďme vděční za lidi podnikavé, za lidi nápadité, za lidi vynalézavé, za lidi pracovité, za lidi produktivní, za lidi snaživé, za lidi soběstačné, za lidi šikovné, za lidi odvážné a na státu nezávislé. Nebuďme závistiví a nehledejme záminky k poškozování podnikání. Raději hledejme způsoby, jak podnikání co nejvíc zjednodušovat a majitelům firem nekomplikujme živobytí víc, než je nezbytně nutné. Jen tak lze docílit prosperující společnosti a zvyšování životní úrovně.

Na závěr trefný tweet od @kozakj ilustrující, do jaké absurdní úrovně dokázali poslanci a senátoři legislativu nedávno dostat:

„Nechtěl bych mít hospodu. Představa, že se v ní někdo opije, zapálí si a já ho vyhodím dřív, než mu dám účtenku, je fakt noční můra.“