Elton John vyprodal O2 Arénu. Tahle informace sama o sobě by
mohla znít jako záruka skvělého koncertu se skvělou atmosférou a tím pádem
skvělého kulturního zážitku. Ano, mohla by. Kdyby… Kdyby nevím co. A to je
právě to.
I s cca 20 hodinovým časovým odstupem musím konstatovat,
že jsem Eltonovo pražské předvánoční (koncert se konal ve středu 18. 12.) vystoupení
v rámci jeho The Diving Board Tour v podstatě nepochopil.
Bylo sice hodně fajn zažít extravagantního průkopníka brit popu
naživo a po hudební stránce nebylo koncertu co vytknout. Nicméně se musím
přiznat, že jsem právě od této legendy čekal trochu větší show. A to píšu i s vědomím,
že je mu už 66 let. A píšu to i s vědomím, že neobvykle nabytý playlist
čítal 27 skladeb. Přesto mi některé hity chyběly.
Dříve snad býval. Ale dnes, ve svých 66 letech, už Elton John žádný
velký showman teda není. Alespoň v Praze nebyl. Celý, jak už bylo řečeno, po hudební stránce velmi
kvalitní koncert, strávil za křídlem (klavírem). To by člověk jistě pochopil.
Ale těžko se mi chápe například umístění křídla. Z pohledu diváka bylo
umístěno v levém kraji podia. Ještě hůř se mi chápe to, proč Elton po
celou dobu komunikoval jen s tou částí publika, ke které měl nejblíže. Na druhou
stranu podia se zašel podívat a divákům zamávat jen jednou jedinkrát. Po každé
skladbě sice vstal a poděkoval za potlesk. Vzdálit se od klavíru dál než na dva
kroky ho ale ani nenapadlo. Koncert tak byl velice statický.Scénu se snažila zachránit projekce a světla
Hudební zážitek splnil Reginald Kenneth Dwight, jak se Sir
Elton Hercules John ve skutečnosti jmenuje, spolu se svou sehranou kapelou na
jedničku. O vizuální zážitek se musela postarat velkoplošná, přitom příjemně
decentní projekční stěna a zajímavě naprogramovaný světelný park.
Z počátku koncertu projekce vypadala jako přes celou
zadní stěnu podia natažená bílá síť. Později se zdálo, že na podium sněží. V jednu
chvíli vytvořila iluzi pouze jemnými světýlky ozdobeného vánočního stromečku a
při I’m Still Standing se na ní objevovaly prvky z videoklipu, kterým
dominoval Elton ve svých typických obřích brýlích. Reflektory vizuální
část při každé skladbě velmi pěkně doplňovaly. Projekce i světla tak svou
důležitou roli splnila. Mému rozpačitému dojmu z koncertu však
zabránit nedokázala.
Je pravda, že se Eltonovi podařilo několikrát zvednout
publikum ze sedaček. Teda, několik předních řad. Čím člověk seděl od podia dál,
tím menší důvod zvednout se měl. Elton se totiž naprosto spokojil s hloučkem,
který se v druhé části koncertu spontánně vytvořil právě u jeho klavíru.
Sir John tak prakticky zpíval jen této skupince, což z dálky a s výhledem
na celou halu působilo dost legračně.
Konec bez konce
Komunikaci s vyprodanou O2 Arénou Elton John prostě
odfláknul. A to tak, že když chvíli před koncem pár lidem stojícím po podiem věnoval
autogram a koncert se tak na několik dlouhých vteřin doslova zastavil, se
překvapivě dost lidí napříč halou sebralo a odcházelo. Možná to Siru Johnovi
došlo a rychle se vrátil ke klavíru. Když však po skladbě Saturday
Night's Alright for Fighting zmizel v zákulisí, další část
publika se rozhodla zmizet z haly. Přídavek dvou skladeb Your Song a
Crocodile Rock sice protáhnul koncert, ale situaci to nepomohlo a Elton zmizel
po druhé a trochu překvapivě se už nevrátil.
Možná, že kdyby lidi nezačali předčasně hromadně odcházet,
dočkali bychom se ještě Made In England a Can You Feel The Love Tonight. Možná,
že kdyby si Elton dal více záležet na komunikaci, lidi by předčasně
neodcházeli. Možná…
18. 12. 2013 – Praha, O2 Arena
Hodnocení: 6,5 z 10
Žádné komentáře:
Okomentovat