středa 30. dubna 2014

Mediální mrdky vs čtenářský mrdky



V úterý 29. 4. 2014 přišel český showbusiness a senzacechtivá část české společnosti o svůj mnohaletý fenomén. Silná kritika kvůli tomu téměř okamžitě zamířila hlavně na tzv. bulvární media v čele s Pavlem Novotným. Konec jedné nepovedené kariéry a hlavně zničeného života je prý především jeho/jejich vina. Skutečně? A co jejich čtenáři? A co vy?



Na úvod dvě upozornění: Nemám v nejmenším úmyslu obhajovat bulvár ani Pavla Novotného. Nemám ani v úmyslu nikoho urážet. Prosím, neberte to nikdo jako útok proti sobě. Mám pouze v úmyslu upozornit na jednoduchý princip. Jestli ho uznáte nebo ne, to je na vás.

„Jsou to hyeny!“ „Uštvali ji!“ „Celou dobu jim šlo jen o to ji zničit, tak teď mají, co chtěli!“ „Dosáhli svého! Zabili ji! Snad jsou se svou ubožáckou prací spokojeni!“

Oni = bulvár a paparazzi, samozřejmě. 

Je fascinující sledovat to internetové přesvědčení, že někoho zabili lidi jako Pavel Novotný. Jako by byli nájemní vrazi. Za tu vlnu kritiky si zrovna Novotný samozřejmě může sám. Jeho prohlášení, že Ivetu nakonec zabijou a budou na ní parazitovat ještě půl roku potom, citovala snad všechna média. Odpovězte si ale na otázku, zda to tak opravdu je. Zda je ta zodpovědnost opravdu jen na nich. Ano, lidi jako Pavel Novotný fenomén Džambulka vyrobili. Ne však sami pro sebe. Zkuste si sami odpovědět, kdo je doopravdy ten, díky komu byl fenomén Džambulka tak dlouho živený

Jakákoli zpráva sama o sobě nemá žádný význam, není-li o ní zájem. Někdo může napsat stovky nenávistných článků o jediném člověku a nemusí to znamenat vůbec nic, když nemá čtenáře. Někdo jiný napíše jeden dva tři články a získá-li si pozornost veřejnosti, tomu, o kom články jsou, to může zničit život. 

Faktem je, že skutečnou sílou článků (řeč je o těch bulvárních) nejsou jejich autoři, ale jejich čtenáři. Čím víc má článek čtenářů, tím větší získává sílu. Jeho obsah může být jakkoli zákeřný, ale ještě zákeřnější je ten, kdo u článku z nějakého důvodu klikne na „to se mi líbí“ nebo napíše komentář. Za asistenty této zákeřnosti pak lze považovat všechny, kdo se rozhodnou článek sdílet, byť se svým negativním komentářem na adresu autora. Čtenost se totiž neptá, proč byl článek sdílen a jak moc je čtenář pohoršen, ale že byl sdílen, kdy byl sdílen a kolikrát a kde všude. A jelikož poptávka určuje nabídku, tak platí, že čím více reakcí, tím více zájmu a tím větší pravděpodobnost, že na stejné téma přibude další.

Pavel Novotný říká, že bulvár je zábava na pět minut. Taky by se dalo říct, že zprávy v bulváru jsou jako rychloobrátkové zboží. Pokud o potravinu s krátkou dobou trvanlivosti není zájem, rychle se zkazí a musí být nahrazena jinou, pro spotřebitele lákavější. To samé platí o bulvárních zprávách. Pokud o nějaké téma nejeví čtenáři zájem a zpráva tak nemá hodnotu, novinář se mu logicky přestane věnovat a nahradí je jiným, kterým čtenáře osloví více.

Sáhněme si do svědomí. Každý z nás zcela jistě někdy v životě přečetl alespoň několik zpráv na bulvárních (nebo chcete-li společenských) serverech. A nemálo z nás na ně zcela jistě nějak reagovalo. A o to právě jde. 

Člověk si to samozřejmě nepřizná, ale hranice mezi rozkliknutím zajímavého titulku = zvýšením čtenosti článku = vyjádřením zájmu o téma a naopak ignorováním a nerozkliknutím, je až nečekaně úzká. 

„No co, tak si to přečtu, stejně teď chvíli nemám co dělat. A vůbec, copak tím někomu ublížím? Už je to přece napsaný, tak s tím nic nenadělám.“

Zásadní omyl. Jakmile na titulek klikneme a zprávu si otevřeme, zvýšili jsme její čtenost, atraktivitu a spolu s několika set tisíci dalšími zvědavými čtenáři jsme se stali důvodem proč nejspíš další den nebo možná ještě ten samý den odpoledne vyjde na to téma nová zpráva. Protože železo je potřeba kout, když je žhavé.

Smysluplné je kritizovat, že nějaký server informuje o blbostech, třeba že na někoho úplně nespravedlivě útočí a při vědomí toho dát pro příště přednost jinému druhu zpravodajství. Pokrytecké je odsuzovat bulvár pro jeho bezpáteřnost, přitom si ho když ne denně, tak párkrát za týden „pro pobavení“ otevřít.


Jedna věc je kritizovat mediální mrdky za humusy, co vydávají. Druhá a ta zásadní věc je být čtenářskou mrdkou, která ty humusy (ze zvědavosti, pro zábavu, z nudy nebo kdo ví proč) sleduje. Ano. Je to vulgární, je to pro některé z vás zcela jistě urážlivé, nicméně je to tak.

Schválně se podívejte, kolik fanpages jednotlivých bulvárních webů máte v oblíbených na Facebooku nebo odkazy na ně v záložkách prohlížeče. (Pokud možno dřív, než si je všechny z oblíbených vyhodíte). Kdybyste na sebe chtěli být o něco přísnější, tak koukněte do historie vašeho internetování. Tak co, kolik bulvárních serverů se v historii vašeho prohlížeče schovává, protože si je aspoň sem tam otevřete?

Jistě, paparazzi jsou hyeny, co nemají slitování. Ale jejich čtenáři je v tom velmi intenzivně podporují a jen díky nim mají ty hyeny takovou sílu. Jen díky nim mají ty hyeny důvod to dělat.

Žádné komentáře:

Okomentovat