Jsi nebo nejsi? Tak se přiznej!

Pojem přiznání se k něčemu mám spojený s tím, že jsem udělal něco, co se dělat nemá nebo dokonce nesmí. Zkrátka něco špatného, za co lze očekávat nějaký druh trestu. Přiznej se, že jsi to ukradl, že jsi to rozbil, že jsi lhal, že jsi podvodník, že jsi ublížil atd. Prostě, že jsi se něčím provinil. Proto je mi velkou záhadou, v čem spočívá provinění, když se o někom dozvíme, že je homosexuál a bývá to prezentováno stylem „přiznal, že je gay“.

Coming out

Už to, že existuje a je používán pojem, který je LGBT lidem jakousi berličkou v procesu poznání sebe sama a uvědomění si své sexuální orientace, je jedním z důvodů, proč celé téma LGBT působí tak kontroverzně. Je to ale zcela vyumělkovaná kontroverze.

Velkou a hodně trapnou roli v tom hrají média. Na jednu stranu novináři tvoří ten styl zpráv o přiznávání, což z nich dělá spolutvůrce toho obecného vnímání, že mít jinou, než heterosexuální orientaci je něco nešťastného. Na druhou stranu jsou schopni pustit se jak supi do člověka za to, že homosexualitu vůbec komentuje. (Do dneška jsem nepochopil, co bylo špatného na Topolánkově obecném povídání o homosexualitě, které odstartovalo jeho politický konec.)

Ve skutečnosti je téma sexuální orientace jen hodně velká nafouknutá bublina, která ve finále věci nijak neprospěje.

Už jen samotný fakt, že je LGBT téma některými skupinami tak moc tlačeno do nejen mediálního prostoru, vyvolává pochybnosti, o co těm lidem ve skutečnosti jde. Tím se teď ale zabývat nebudu, protože pro své podezření nemám žádné důkazy.

Pojďme to vzít jednoduše bod po bodu:

- Je sexuální orientace něco, co by měl jakkoliv řešit stát? - Není.

- Je homo/transsexualita nebezpečná nebo je to nemoc? - Není.

- Je homo/transsexualita známka nenormality nebo méněcennosti? - Není. Neboli být gay je stejně normální jako být hetero.

- Má být k homo/transsexuálovi přistupováno ze strany státu jinak než k heterosexuálovi? - Nemá. Před zákonem má platit rovnost pro všechny stejná.

- Má být k homo/transsexuálovi přistupováno ze strany veřejnosti jinak než k heterosexuálovi? – Zavádějí otázka. Je na každém jednotlivci, jaké postoje k různým tématům přijme za vlastní. Je na každém jednotlivci, jak se ke svému okolí bude chovat. Pokud nikomu nezpůsobuje újmu na zdraví či majetku nebo svým konáním neomezuje něčí svobodu, má mít právo na jakýkoliv, i sebevíc odporný postoj. Odporný názor nemůže být vnímán jako omezování něčí svobody.

- Je homo/transsexualita přímé ohrožení pojmu rodina? – Nelogická otázka. Rodinu ohrožují faktory jako nedostatek peněz nebo času, nevěra nebo třeba zanedbávání výchovy dětí. Žádnou rodinu ale neohrozí to, když někdo jiný bude mít svou vlastní rodinu. Ať už je v současné legislativě manželství a rodina definovaná jakkoliv, v praxi pojem rodina přece není o sexuální orientaci jejích členů, ale o tom, co pro sebe vzájemně znamenají. 

- Má mít homo/transsexuální pár právo uzavřít manželský sňatek? – Nesprávná otázka. Správná otázka zní, jestli má mít stát právo rozhodovat o tom, kdo smí a kdo nesmí uzavřít manželský sňatek? Stát takové právo mít nemá, protože před zákonem/legislativou má platit rovnost pro všechny stejná.

- Má mít homo/transsexuální pár právo vychovávat dítě (ať už je jeho biologický rodič jeden z partnerů nebo někdo úplně jiný)? – Nesprávná otázka. Správná otázka zní, jestli má mít stát právo vnímat sexuální orientaci jako jeden z rozhodujících faktorů při posuzování schopnosti páru či jednotlivce poskytnout dostatečně kvalitní zázemí pro výchovu dítěte. – Takové právo stát mít nemá, protože nemá mít právo se sexuální orientací kohokoliv jakkoliv zabývat.

- Má mít LGBT komunita právo pořádat akce typu Pride? – Nesprávná otázka. Správná otázka zní, má se město/stát finančně či marketingově podílet na pořádání kulturních/sportovních akcí? – Nemá. 

Stát má vytvořit tak svobodné prostředí a být tak skromný, aby drtivá většina vydělaných peněz zůstávala těm, kteří je vydělali a ti si sami mohli určovat, co se svými penězi udělají a které události ať už finančně nebo jinak podpoří. Tedy, LGBT komunita (a jakákoliv jiná komunita) má mít právo pořádat jakékoliv akce chce, pokud tím nezpůsobuje újmu na zdraví či majetku někomu proti jeho vůli. Čili ano, LGBT komunita má mít právo pořádat akci typu Pride, ovšem zcela bez účasti (rozuměj: podpory) státu/města.

Ať se to někomu líbí nebo ne, i v případě LGBT témat v praxi platí: Žít a nechat žít.