Pamatujete na doby, kdy byla bezkonkurenčně nejžádanější
značkou mobilů Nokia? Přitom si vystačila s klasickou reklamou a sloganem
„connecting people“. Její úspěch byl v tom, že ve správný čas pohotově
zareagovala na vývoj a chutě trhu a nabídla všem dostupný produkt s jednoduchým
ovládáním. Podobnou cestu na vrchol v 1. polovině 90. let zažila Občanská
demokratická strana. Jenže pak se na trhu objevil iPhone.
Při nástupu chytrých telefonů s dotykovým displejem
Nokia trestuhodně zaspala. Nedokázala se novým trendům vůbec přizpůsobit a tím
byla odsouzená k razantnímu ústupu. Přesto, že iPhone měl (a stále má) spoustu
uživatelských nedostatků, díky excelentnímu marketingu, který výrazně předčil jeho
skutečné kvality, se z iPhonu stal celosvětový fenomén. Nějakou dobu platilo,
že když se řeklo smartphone, leckdo měl automaticky za to, že je řeč o iPhonu. Ač
do dneška mnozí s nostalgií vzpomínají na mobily, které byly mnohem
odolnější jak svou konstrukcí, tak výdrží baterie, téměř všichni uživatelé
mobilních telefonů dali dříve či později přednost smartphonu. Marketéři iPhonu
a následně i Samsungu zkrátka tehdy uživatele mobilních telefonů přiměli, aby mnohem
raději, než dříve tolik populární Nokia chtěli smartphone.
Když vás ale vaše oblíbená značka zklame, tak jako své
voliče zklamala Občanská demokratická strana, která po triumfálním vítězství v roce
2006 přešla na úplně jiný operační systém, než který svým voličům představila a
slíbila, není se vůbec čemu divit, když tito lidé hledají jinou značku, které
by mohli dát svou důvěru. Pak samozřejmě záleží především na tom, čím je která
jiná značka dokáže oslovit.
Konkurence by byla naprosto hloupá, kdyby takovou šanci
nevyužila a nesnažila se uvolněné zákazníky přesvědčit pro svůj produkt, byť
třeba vůbec nedosahuje kvalit, které na trhu dříve byly.
Není fér pohoršovat se a odsuzovat rozhodnutí těch voličů,
kteří se nechali zlákat lépe zpracovanou nabídkou, byť s jakkoliv pochybným
skutečným obsahem. Nikdo totiž neví, jaký měl kdo hlavní důvod pro své
rozhodnutí. Je naprosto zavádějící hodnotit, jestli ten který důvod byl natolik
důležitý, aby si zasloužil volební hlas. Když kvůli tomu někdo nějak hlasoval, tak to pro něj důležité bylo nebo mu nikdo nenabídl nic důležitějšího. Pro každého totiž může být důležité
něco úplně jiného a je na marketérovi, aby voliče dokázal navést tak, jak pro
splnění svého úkolu potřebuje.
Je trestuhodně povrchní hledat selhání u voličů. Není chyba
voličů, že vyslyšeli nějakou atraktivní nabídku. Je chyba marketingových týmů politických
stran, které uspěly buď málo nebo vůbec, že své produkty nedokázaly voličům nabídnout
alespoň tak atraktivně, jako to dokázali ti úspěšnější.
Výhodu vždycky budou mít ti, kteří budou pamatovat na to, že
stejně jako zákazníkům, i voličům je neradno se posmívat do hlupáků, ale dát
jim pocit vlastní váženosti a důležitosti.
Vyhrává ten, kdo to umí líp.
Žádné komentáře:
Okomentovat