Ne, nestačí říct „ano, bude líp“

Vyměňte politiky. Pryč s politickými dinosaury. Vykroužkujte je. Tak nějak zněla před minulými (i před předminulými) parlamentními volbami různá aktivistická hesla motivující k prosazení změny v české politické kultuře. Výsledek? Tragické (někteří říkají nejhorší v historii ČR) složení poslanecké sněmovny, předčasné volby a naprostá politická prázdnota.

O myšlenkové nebo, chcete-li, ideové prázdnotě v české politice ze všeho nejvíc vypovídá současná předvolební kampaň. Všechny velké i většina malých stran se všemožnými způsoby snaží voličům něco říct. Problém je ale v tom, že vlastně neříkají nic, protože ani nemají co říct. Místo propagace politické filosofie jako takové a místo propagace hlavních bodů svých programů postavených na jasných ideových základech, jsme u všech parlamentních a většiny neparlamentních stran svědky omílání pouze těch klasických obecných frází, podpořených několika oblíbenými hesly typu „podpoříme mladé rodiny s dětmi“, „podpoříme absolventy“, „podpoříme sociálně slabé“, "dáme práci lidem starším padesáti let" a podobně.

Soutěž politických idejí? Ne. Soutěž prázdných sloganů.

Politici se předhánějí v tom, pro kterou skupinu voličů kdo vymyslí něco navíc, kdo má lepší plán na lépe fungující stát, kdo lépe ví jak se efektivně starat o veřejné blaho a kdo kterému odvětví slíbí víc peněz z veřejných rozpočtů (takže z peněz nás všech). Vlastně tady vůbec nejde o soutěž různých politických idejí, ale o to, kdo dokáže to samé (nebo velmi podobné), co hlásají všichni ostatní zabalit do líbivějšího a stylovějšího sloganu. V tomto ohledu je velmi zajímavé sledovat, jak na voliče působí jednoduchá a přitom vůbec nic konkrétního neříkající věta „ano, bude líp“. Na tu nemá s tou svou „odvážně ke změně“ ani česko-japonský král populismu. Jenže, co se za tím tvrzením „ano, bude líp“ vlastně skrývá? Je to skoro až komické, protože v té bublině, kterou se hnutí ANO podařilo vytvořit, není prakticky nic nového, nic originálního, co by v programu už dřív neměla žádná jiná strana a co by českou politiku mohlo oživit nebo dokonce změnit. Jediný rozdíl je v používané rétorice. Jinými slovy, bude-li po volbách líp, nebude to díky politickým plánům hnutí ANO.

Ano, může být líp. Ale musíme opravdu chtít, a to dá velkou práci.

Největším problémem naší společnosti je, že stále hodně lidí se místo sama na sebe spoléhá na státní správu. Čím dřív se co nejvíce lidí  tento hluboko ve společnosti zakořeněný zlozvyk odnaučí, tím dřív se ukáže, že dohled státu nad našimi životy je v drtivé většině situací nežádoucí přítěž. Ukáže se, že lidé nepotřebují a konec konců ani nechtějí, aby na ně vláda skrz nejrůznější úřady dohlížela. Ukáže se, že většina lidí umí mnohem lépe a efektivněji fungovat sama za sebe a nepotřebuje se před každým důležitým životním krokem ptát co na to úřady. Ukáže se, že každý chce žít jinak, po svém, a nemá chuť se přizpůsobovat nějaké vládou stanovené universální představě o nejvhodnější variantě žití.

Taková razantní změna přirozeného smýšlení a chování samozřejmě nepřijde přes noc. Bude-li se však projevovat alespoň postupně, každý den o něco víc, je velká šance, že nakonec opravdu bude líp. Když si co nejvíc lidí nakonec uvědomí, že jediný způsob, jak dosáhnout lepšího žití, je přestat politikům dávat čtyřletý bianko šek na universální (spíš se mi chce napsat svévolné) rozhodování o našich životech a penězích, a místo toho co nejvíc omezit jejich moc a vliv a celou státní byrokracii (a s ní přímo spojenou korupci), je velká šance, že když ne po těchto volbách, tak při troše štěstí po těch příštích opravdu postupně začne být líp. Těším se na to.