Střípky svobody III

Obsazení neboli zločin
Obsadit bez souhlasu (nebo dokonce přes nesouhlas) majitele nemovitost (ať je v jakémkoliv stavu) není aktivismus, ale krádež, tedy zločin.
Odmítat tuto nemovitost i přes výzvy majitele z jakýchkoliv důvodů opustit není aktivismus, ale krádež, tedy zločin.
Odmítat tuto nemovitost opustit i přes výzvy police, není aktivismus, ale neuposlechnutí výzvy úřední osoby, tedy přestupek.
Rozlišujme občanský aktivismus a terorismus, tedy zločin.

Měření rychlosti, obzvláště na dálnici, byť v úseku zúžení, nemá nic společného s prevencí a bezpečností.
Spíš než do techniky a úředníků, kteří budou mít měření na starosti, mají být takové peníze použity na zrychlení procesu rekonstrukce daného úseku, aby občané byli na svých cestách obtěžováni co nejméně.

Veřejný vs soukromý

1. Prostor, který není ve vlastnictví státu, je soukromý.

2. V prostoru, který je soukromý, nemá mít stát právo určovat - povolovat/zakazovat druh či způsob jeho využívání. (Samozřejmě pokud tím nedochází k poškozování zdraví či majetku někoho, proti jeho vůli).

3. Soukromý prostor nelze považovat za veřejný jen proto, že jeho majitel umožnil vstup lidem, které nezná. Neboli skutečnost, že do soukromého prostoru smí veřejnost, nesmí být důvodem k omezení vlastnických práv.

4. Má-li platit, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého, nesmí mít stát právo zvýhodňovat vybranou skupinu společnosti na úkor jiných skupin, obzvláště, když takové zvýhodnění zasahuje do něčích vlastnických práv.

5. Úlohou státu nemá být někoho zvýhodňovat na úkor někoho jiného. Úlohou státu (když už stát existuje) má být nastavit takové prostředí, ve kterém má pokud možno každý možnost volby dle svých priorit (opět pro jistotu dodatek: pokud tím nepoškozuje zdraví nebo majetek někoho jiného proti jeho vůli).

Čím méně nástrojů na kontrolu a následné trestání občanů stát má, tím méně reálné škody vzniká.

Když vás o majetek okrade zloděj (v obvyklém smyslu slova), máte šanci na náhradu od pojišťovny, 
Když vás o majetek (pod různými záminkami) okrade stát, musíte se případně soudit, abyste: 1. prokázali svou nevinu, 2. měli nárok na vrácení majetku, 3. měli nárok na odškodné.

Svoboda je v rozmanitosti

Proč se zbavovat naší české koruny, jen abychom museli používat jinou měnu, když klidně můžeme používat různé měny současně?

V některých zemích mimo eurozónu je běžné, že obchodníci udávají ceny v národních měnách (snad jen kromě VB), i v eurech. Ne proto, že ze zákona musí, ale proto, že chtějí. Není jediný důvod, proč by stejný model nemohl nadále fungovat i u nás.

Vůbec nejde o to nedovolit používat euro. Jde o to nedovolit nesmět používat českou korunu, bitcoin či jiné platidlo.

O dotacích
Dotace znamená, že úředníci z různých zemí vybrali peníze od všech daňových poplatníků, aby je pod dohledem euroúředníků poskytli jen vybraným jedincům či subjektům.
Tito jedinci či tyto subjekty se o peníze cizích lidí nezasloužili tím, že by s nimi měli dobré obchodní vztahy, ale tím, že podali žádosti o tyto peníze.

Ptám se:
Mají peníze opravdu tak nízkou hodnotu, že na jejích získání stačí podat žádost?
Je spravedlivé a hlavně morální, aby, zatímco většina tvrdě pracuje, aby si na živobytí vydělali, některým stačí umět správně vyplňovat formuláře a mít dobré vztahy s patřičnými úředníky a mají peníze těch tvrdě pracujících bez námahy?

Zrušme dotace a nechejme na lidech, kteří si peníze vydělali, to rozhodnutí, za co je budou chtít utrácet a za co ne.

Stát nemá mít právo brát lidem víc peněz než je pro nezbytné fungování základní státní infrastruktury a to je přece alespoň přibližně spočitatelné.
(Námitku, že stát nemá mít právo brát lidem žádné peníze, teď nemá smysl řešit.)

O zbraních

Nejčastěji zbraně slouží k tomu, aby k žádnému boji nedošlo. Slouží k odstrašení. K odstrašení případného útočníka. Ve velké většině případů mají zbraně tuto funkci v rukou toho menšího, slabšího, toho, který dobře ví, že nemůže střet s potenciálním protivníkem vyhrát (proto ho ani nenapadne na něj zaútočit, prohrál by), ale chce vyslat zprávu, že protivníka bude jeho vítězství bolet. A že by si měl rozmyslet, jestli mu takové vítězství stojí za to.
Funguje to tak po miliony let i v přírodě.

V ČR žije mnoho šikovných, chytrých, talentovaných, pracovitých lidí.
Za 1. si nepřeji, aby všem takovým stát říkal, jak mají své živobytí řídit. Naopak si přeji, aby stát dělal vše proto, aby každý měl možnost řídit své živobytí podle svého, pokud nepoškozuje zdraví či majetek někoho jiného proti jeho vůli.

Za 2. si nepřeji, aby takový trh (zboží a služeb) křivily dotace, úlevy, pobídky, kvóty. Stát nemá mít právo zvýhodňovat pár vybraných subjektů na úkor všech ostatních.
Naopak si přeju, aby stát žádné nástroje typu dotace, kvóty a pobídky nesměl mít.

Jen tak lze zajistit, aby trh zůstal svobodný a státem neregulovaný.

O úřednícich

Primární náplní práce úředníků nemá být občany hlídat, kontrolovat, trestat.  

Státní úřady si neplatíme proto, aby stát měl kromě daní další zdroj příjmů v podobě pokut.

Stát má mít jen tolik úředníků, kolik jích nezbytně potřebuje pro fungování nezbytné státní úřední infrastruktury, nikoliv pro všemožné úřady nejrůznějšího zaměření, státní či (ne)státní agentury, odbory apod.

Primární náplní práce úředníků má být asistence občanům v případě, že o konkrétní asistenci mají zájem, ne v případě, že úředník usoudí, že by měl konat.

Čím více státních úředníků, tím více byrokracie, tím více dohledu nad občany, tím méně svobody.

Občané zpravidla nepotřebují stát, ale stát zpravidla potřebuje občany.

O filmu Sully

Kromě samotného příběhu a vykreslení zkušeného profesionála ve svém oboru, je to skvělá a zároveň děsivá ukázka práce byrokratů. O tom, že jejich snaha mít za každou cenu ke každé nehodě viníka k potrestání, je mnohdy škodlivější než samotná nehoda.
A mimojiné také o tom, že člověk může být zkušený a vážený jak chce. Ale jakmile je účastníkem nehody, jejíž následky svými zkušenosti dokázal snížit jen na materiální škody, může se snadno snad podezřelým a následně uznán vinným.
Je extrémně důležité nenechat se zahnat do kouta.

Mnoho lidí si myslí, že EU dotace jsou peníze vyrobené Evropskou Unií.
Jejich překvapivé zjištění: A jo, to jsou vlastně peníze nás všech! No to se nám teda nelíbí!!!

Když je mnoho lidí přesvědčeno, že zdravotnictví má být zdarma, není nijak překvapivé, že se mnoho lidí diví a rozčiluje, když jim při neplacení faktur za nějakou službu, postkytoval tuto službu vypne.

Ne nutně za každý incident, který se stane, je potřeba mít a potrestat viníka.

"Podle mého názoru, pokud není oběti - lidské bytosti, někoho, komu bylo ublíženo na zdraví či na majetku, tak není ani zločin." - Woody Harrelson

Cokoliv nového vám stát skrz zákonná nařízení vnucuje, buďte si jistí, že tak nečiní pro blaho národa, ale pro zajištění výdělku konkrétním subjektům.

Hodně lidí odsuzuje bohatství, ale jen málokdo by ho odmítl.
Bohatství je důkazem úspěchu a ten je výsledkem tvrdé práce a velkých cílů.
Proč mnoho nemajetných odsuzuje majetné? Protože mnoho lidí je naučeno odmítat to, co neznají.

Nejatraktivnější nabídka 2017

Pamatujete na doby, kdy byla bezkonkurenčně nejžádanější značkou mobilů Nokia? Přitom si vystačila s klasickou reklamou a sloganem „connecting people“. Její úspěch byl v tom, že ve správný čas pohotově zareagovala na vývoj a chutě trhu a nabídla všem dostupný produkt s jednoduchým ovládáním. Podobnou cestu na vrchol v 1. polovině 90. let zažila Občanská demokratická strana. Jenže pak se na trhu objevil iPhone.

Při nástupu chytrých telefonů s dotykovým displejem Nokia trestuhodně zaspala. Nedokázala se novým trendům vůbec přizpůsobit a tím byla odsouzená k razantnímu ústupu. Přesto, že iPhone měl (a stále má) spoustu uživatelských nedostatků, díky excelentnímu marketingu, který výrazně předčil jeho skutečné kvality, se z iPhonu stal celosvětový fenomén. Nějakou dobu platilo, že když se řeklo smartphone, leckdo měl automaticky za to, že je řeč o iPhonu. Ač do dneška mnozí s nostalgií vzpomínají na mobily, které byly mnohem odolnější jak svou konstrukcí, tak výdrží baterie, téměř všichni uživatelé mobilních telefonů dali dříve či později přednost smartphonu. Marketéři iPhonu a následně i Samsungu zkrátka tehdy uživatele mobilních telefonů přiměli, aby mnohem raději, než dříve tolik populární Nokia chtěli smartphone.

Když vás ale vaše oblíbená značka zklame, tak jako své voliče zklamala Občanská demokratická strana, která po triumfálním vítězství v roce 2006 přešla na úplně jiný operační systém, než který svým voličům představila a slíbila, není se vůbec čemu divit, když tito lidé hledají jinou značku, které by mohli dát svou důvěru. Pak samozřejmě záleží především na tom, čím je která jiná značka dokáže oslovit.

Konkurence by byla naprosto hloupá, kdyby takovou šanci nevyužila a nesnažila se uvolněné zákazníky přesvědčit pro svůj produkt, byť třeba vůbec nedosahuje kvalit, které na trhu dříve byly.

Není fér pohoršovat se a odsuzovat rozhodnutí těch voličů, kteří se nechali zlákat lépe zpracovanou nabídkou, byť s jakkoliv pochybným skutečným obsahem. Nikdo totiž neví, jaký měl kdo hlavní důvod pro své rozhodnutí. Je naprosto zavádějící hodnotit, jestli ten který důvod byl natolik důležitý, aby si zasloužil volební hlas. Když kvůli tomu někdo nějak hlasoval, tak to pro něj důležité bylo nebo mu nikdo nenabídl nic důležitějšího. Pro každého totiž může být důležité něco úplně jiného a je na marketérovi, aby voliče dokázal navést tak, jak pro splnění svého úkolu potřebuje.

Je trestuhodně povrchní hledat selhání u voličů. Není chyba voličů, že vyslyšeli nějakou atraktivní nabídku. Je chyba marketingových týmů politických stran, které uspěly buď málo nebo vůbec, že své produkty nedokázaly voličům nabídnout alespoň tak atraktivně, jako to dokázali ti úspěšnější.

Výhodu vždycky budou mít ti, kteří budou pamatovat na to, že stejně jako zákazníkům, i voličům je neradno se posmívat do hlupáků, ale dát jim pocit vlastní váženosti a důležitosti.

Vyhrává ten, kdo to umí líp.

Poslanecký manifest 2017

Jmenuji se Jakub Cyrani, je mi 38 let a coby člen Strany svobodných občanů kandiduji do Poslanecké sněmovny z 11. místa na kandidátce Svobodných ve Středočeském kraji. 

Na úvod si dovolím upozornit, že se mi dostalo pocty v podobě doporučení ke kroužkování od českého skalního libertariána Martinuse Karthuse Urzy, což je pro mne významnější než pozvání do leckteré předvolební debaty.

Můj poslanecký manifest 2017

Ctím nedotknutelnost soukromého vlastnictví. A to jak movitého a nemovitého majetku, tak sebe sama, tedy vlastního těla a zdraví.

Orgány státní správy (politici/úředníci) nemají mít právo určovat, co se svým majetkem smíte či nesmíte dělat. Stát nemá mít právo určovat, co smíte či nesmíte dělat sami se sebou, tedy se svým tělem a zdravím.

Považuji za správné a potřebné podporovat všechny kroky vedoucí k posilování nedotknutelnosti soukromého vlastnictví proti zvůli orgánů státní správy.

Ctím nedotknutelnost svobody slova.

Stát (politik/úředník) nemá mít právo určovat, co se smí a nesmí říkat/zveřejňovat. Svoboda slova je i o možnosti říkat nahlas svinstva, ať už jsou myšlena jakkoliv. Svoboda slova je i o možnosti se proti hlásaným svinstvům nahlas ozvat.

Ctím nedotknutelnost svobody jednotlivce.

Stát nemá mít právo určovat, co smíte a nesmíte. Svoboda znamená možnost žít podle svých představ, rozhodnutí a přání beze strachu z porušování regulací, vyhlášek, zákonů. Svoboda znamená možnost žít jak je libo, pokud tím nepoškozujete zdraví či majetek někoho jiného proti jeho vůli.

Ctím nedotknutelnost suverenity rodiny.

Stát nemá mít právo zasahovat do fungování rodin či domácnostní a zasahovat do výchovy dětí, neexistuje-li důvodné podezření z domácího násilí nebo zneužívání. Stát nemá mít právo určovat, co je a co není správná výchova a zasahovat tak do výchovy dětí, neexistuje-li důvodné podezření na zanedbání peče ohrožující zdraví dítěte. Stát nemá mít právo určovat, jaký druh vzdělávání rodiče pro své děti zvolí, neexistuje-li důvodné podezření na zanedbání mentálního vývoje dítěte.

Ctím nedotknutelnost svobody podnikání.

Stát nemám mít právo jakkoliv zasahovat do soukromého sektoru, pokud nedochází k poškozování zdraví či majetku někoho jiného proti jeho vůli.

Ctím nedotknutelnost presumpce neviny.

Stát nemá mít právo bez důvodného podezření ze spáchání přestupku/trestného činu legitimovat/prověřovat/kontrolovat občany, řidiče, podnikatele, a to ani z tzv. preventivních důvodů.

Jakub Cyrani, kandidát Svobodných ve Středočeském kraji

 

Jsi nebo nejsi? Tak se přiznej!

Pojem přiznání se k něčemu mám spojený s tím, že jsem udělal něco, co se dělat nemá nebo dokonce nesmí. Zkrátka něco špatného, za co lze očekávat nějaký druh trestu. Přiznej se, že jsi to ukradl, že jsi to rozbil, že jsi lhal, že jsi podvodník, že jsi ublížil atd. Prostě, že jsi se něčím provinil. Proto je mi velkou záhadou, v čem spočívá provinění, když se o někom dozvíme, že je homosexuál a bývá to prezentováno stylem „přiznal, že je gay“.

Coming out

Už to, že existuje a je používán pojem, který je LGBT lidem jakousi berličkou v procesu poznání sebe sama a uvědomění si své sexuální orientace, je jedním z důvodů, proč celé téma LGBT působí tak kontroverzně. Je to ale zcela vyumělkovaná kontroverze.

Velkou a hodně trapnou roli v tom hrají média. Na jednu stranu novináři tvoří ten styl zpráv o přiznávání, což z nich dělá spolutvůrce toho obecného vnímání, že mít jinou, než heterosexuální orientaci je něco nešťastného. Na druhou stranu jsou schopni pustit se jak supi do člověka za to, že homosexualitu vůbec komentuje. (Do dneška jsem nepochopil, co bylo špatného na Topolánkově obecném povídání o homosexualitě, které odstartovalo jeho politický konec.)

Ve skutečnosti je téma sexuální orientace jen hodně velká nafouknutá bublina, která ve finále věci nijak neprospěje.

Už jen samotný fakt, že je LGBT téma některými skupinami tak moc tlačeno do nejen mediálního prostoru, vyvolává pochybnosti, o co těm lidem ve skutečnosti jde. Tím se teď ale zabývat nebudu, protože pro své podezření nemám žádné důkazy.

Pojďme to vzít jednoduše bod po bodu:

- Je sexuální orientace něco, co by měl jakkoliv řešit stát? - Není.

- Je homo/transsexualita nebezpečná nebo je to nemoc? - Není.

- Je homo/transsexualita známka nenormality nebo méněcennosti? - Není. Neboli být gay je stejně normální jako být hetero.

- Má být k homo/transsexuálovi přistupováno ze strany státu jinak než k heterosexuálovi? - Nemá. Před zákonem má platit rovnost pro všechny stejná.

- Má být k homo/transsexuálovi přistupováno ze strany veřejnosti jinak než k heterosexuálovi? – Zavádějí otázka. Je na každém jednotlivci, jaké postoje k různým tématům přijme za vlastní. Je na každém jednotlivci, jak se ke svému okolí bude chovat. Pokud nikomu nezpůsobuje újmu na zdraví či majetku nebo svým konáním neomezuje něčí svobodu, má mít právo na jakýkoliv, i sebevíc odporný postoj. Odporný názor nemůže být vnímán jako omezování něčí svobody.

- Je homo/transsexualita přímé ohrožení pojmu rodina? – Nelogická otázka. Rodinu ohrožují faktory jako nedostatek peněz nebo času, nevěra nebo třeba zanedbávání výchovy dětí. Žádnou rodinu ale neohrozí to, když někdo jiný bude mít svou vlastní rodinu. Ať už je v současné legislativě manželství a rodina definovaná jakkoliv, v praxi pojem rodina přece není o sexuální orientaci jejích členů, ale o tom, co pro sebe vzájemně znamenají. 

- Má mít homo/transsexuální pár právo uzavřít manželský sňatek? – Nesprávná otázka. Správná otázka zní, jestli má mít stát právo rozhodovat o tom, kdo smí a kdo nesmí uzavřít manželský sňatek? Stát takové právo mít nemá, protože před zákonem/legislativou má platit rovnost pro všechny stejná.

- Má mít homo/transsexuální pár právo vychovávat dítě (ať už je jeho biologický rodič jeden z partnerů nebo někdo úplně jiný)? – Nesprávná otázka. Správná otázka zní, jestli má mít stát právo vnímat sexuální orientaci jako jeden z rozhodujících faktorů při posuzování schopnosti páru či jednotlivce poskytnout dostatečně kvalitní zázemí pro výchovu dítěte. – Takové právo stát mít nemá, protože nemá mít právo se sexuální orientací kohokoliv jakkoliv zabývat.

- Má mít LGBT komunita právo pořádat akce typu Pride? – Nesprávná otázka. Správná otázka zní, má se město/stát finančně či marketingově podílet na pořádání kulturních/sportovních akcí? – Nemá. 

Stát má vytvořit tak svobodné prostředí a být tak skromný, aby drtivá většina vydělaných peněz zůstávala těm, kteří je vydělali a ti si sami mohli určovat, co se svými penězi udělají a které události ať už finančně nebo jinak podpoří. Tedy, LGBT komunita (a jakákoliv jiná komunita) má mít právo pořádat jakékoliv akce chce, pokud tím nezpůsobuje újmu na zdraví či majetku někomu proti jeho vůli. Čili ano, LGBT komunita má mít právo pořádat akci typu Pride, ovšem zcela bez účasti (rozuměj: podpory) státu/města.

Ať se to někomu líbí nebo ne, i v případě LGBT témat v praxi platí: Žít a nechat žít.